Kateřina Medicejská má v obecném povědomí velmi špatnou pověst. Jsou jí přičítány lstivost, přetvářka a machiavellistické praktiky. Na vrchol moci se podle mnohých nevypracovala pílí a umem, nýbrž dýkou a jedem. Jean-François Solnon se na stránkách této biografie snaží vyvrátit přežívající mýty a předkládá čtenářům živoucí portrét odvážné ženy, která se nenechala zničit tvrdými životními zkouškami, jimž byla vystavena. Jako milující manželka se musela dělit o svého královského chotě s jeho milenkou, krásnou Dianou z Poitiers. Byla starostlivou matkou, a proto ji krutě zasáhla smrt tří z jejích dětí. Milovala moc, o tom není sporu, a po třicet let všemi prostředky usilovala o to, aby byla zachována jednota Francie a znovu nastolen mír mezi znesvářenými náboženskými směry. Zcela v duchu hesla účel světí prostředky postupovala pragmaticky a neváhala přijmout jakékoliv řešení, bylo-li vhodné pro urovnání situace. Autor poukazuje na skutečnost, že ve století netolerance, fanatismu, komplotů, válek a vyčerpané státní pokladny mnohdy neměla Kateřina možnost řešit konflikty smírně, a naopak vyzvedává královnino sebeovládání a vyjednávačský talent. V jeho podání poznáváme Kateřinu Medicejskou jako ženu plnou života, která patří k nejvýznamnějším osobnostem evropských dějin.