Davy se rozpadl svět, když zjistila, že její DNA obsahuje vraždicí gen. Přišla o svého kluka, rodinu, a hlavně o budoucnost. Posledních pár měsíců se snažila přesvědčit, že ji její geny nemůžou definovat, a slíbila si, že se nijak nezmění… ale pak došlo k nejhoršímu. Zabila muže.
Nyní je na...
číst celé
Davy se rozpadl svět, když zjistila, že její DNA obsahuje vraždicí gen. Přišla o svého kluka, rodinu, a hlavně o budoucnost. Posledních pár měsíců se snažila přesvědčit, že ji její geny nemůžou definovat, a slíbila si, že se nijak nezmění… ale pak došlo k nejhoršímu. Zabila muže.
Nyní je na útěku a musí se rozhodnout, jaký povede život – jestli se nechá ovlivnit společností, která ji považuje za nevítanou, anebo půjde za svým srdcem a bude bojovat za život na svobodě.
schovat popis
Recenze
Vztah Davy a Cadena mě pak zpětně strašně dojal...
Moc doporučuji. :)
Za mě slabší než první díl.
Abych to uvedla na pravou míru, vzhledem k tomu, co se uvádí v anotaci, nečekejte, že se bude obsáhle řešit gen HTS, že budete svědky nějakých bojů a válek a jejich řešení. Vše se totiž odehrává jen ve vsuvkách, které jsou vedeny mezi kapitolami, kde si můžete přečíst malý úryvek z emailů, novinových článků nebo něčích rozhovorů. Kniha samotná se takovými věcmi téměř nezabývá.
Na rozdíl od knihy první se tu neřešilo téměř nic jiného než Davy a její nový objev. Ty neustálé emoční výlevy mi totálně drásaly nervy. Zvlášť, když jsem si uvědomila, že autorka omílá stále to samé dokola, ty stejné myšlenky jsem slyšela snad stokrát ve stejných frázích a větách. Akce zmizela téměř úplně a to jediné minimum, co se objevilo, se točilo výhradně kolem hlavní hrdinky a toho, jak jí někdo usiluje o život. Prostě trapas.
Nezbývá mi tedy říct, že kniha byla docela katastrofa. Do budoucna si budu muset četbu lépe vybírat a hlavně se začnu asi vyvarovávat hrdinům pod dvacet let, protože jejich pubertální hlavy jsou na mě už prostě moc. Docela mě to zamrzelo. Přece jen Drakie se mi zamlouvala a tak jsem měla vysoké nároky. Ale při čtení jsem spíš měla pocit, že to napsala nějaká puberťačka zmítaná hormony. A to je opravdu škoda, protože hlavní myšlenka o rozdělení společnosti byla výborná.
Ale nebudu nahazovat jen špínu. Bylo pár scén, když už se tedy nějaké napětí objevilo, kde jsem byla opravdu začtená a líbilo se mi to. Nemůžu upřít určitou čtivost. Není to tedy tak, že bych si vyloženě rvala vlasy, co jsem si to vybrala. Ale na znovučtení to rozhodně nevidím. A abych nebyla příliš krutá, zůstávám u tří hvězdiček...