Tuto knihu bych doporučoval spíše pokročilejším čtenářům, kteří dokáží lépe interpretovat text a vzít z něj to důležité, ale jinak bych zde neviděl jiné nutné predispozice a rád bych jej doporučil co nejvíce lidem.
Hlavním tématem tohoto dialogu je, zda se dá zdatnost vyučovat jako předmět. Nezapomínejme, že Protágorás je autorem slavného výroku: „Člověk jest mírou všech věcí.“ Tedy můžeme o něm mluvit jako o subjektivistovi.
Sókratés se zde dá do dialogu se známým a snad jediným sofistou, který se sám častuje tímto přízviskem. Rozpor mezi nimi jest, zda se zdatnost dá učiti, přeci synové těch nejmocnějších a nejzdatnější mužů nakonec nemusí být stejni, proč tedy v linii velkých otců nejdou i velcí synové, a naopak proč se narodí malým otcům velkolepý synové? Není to tím, že zdatnost (areté) není učitelná?
Interpretační rada:
Neinterpretujte zde zdatnost jako nějakou fyzickou schopnost. Obecně může areté náležet jakékoliv věci, protože každá věc může být dobrá v určitém sobě vlastním úkonu. U lidí je to ctnost, je to jediná cesta k blaženosti. Dalo by se to tedy interpretovat jako morální zdatnost, avšak i zde bude pasáž, kde mluví o zmužilosti (andreia), která je taktéž součástí zdatnosti (areté), nenechte se proto zmást. schovat popis