Půvabná kniha. Jedná se o dialog mezi Sokratem a jeho žákem Faidrem v prostředí athénského venkova, kam se oba vydají na procházku a ve stínu olivovníku přemýšlejí nad posmrtným osudem duše. Platón, autor dialogu, představuje duši jako vozataje, kterým je rozum, nejlepší část duše. Ta se musí vyrovnat se žádostivostí, která ji táhne k zemi, a s pomocí lepší části duše - statečností, se může znovu vrátit do své původní domoviny, světa idejí. Kniha je hodně náročná na abstraktní myšlení, ale nabízí půvabný básnický jazyk. Navíc překlad Platóna z pera Františka Novotného je považován obecně za nejlepší.
Filozofická díla sice moc nečtu, ale povinná četba ve škole mě k tomu donutila. Kupodivu to nebylo tak špatné, ale pochopila jsem, že Platónovi nikdy bohužel na chuť úplně nepřijdu. Nicméně myšlenky v díle byli zajímavé, pár jsem si jich i vypsala a nacházela v nich skrytý význam a hlubší smysl. Doporučuji ale přečíst si celou sbírku Dialogy o kráse, nejenom toto dílo, ty další mi přišly lepší a uceleně to dá hezký čtenářský zážitek.
Recenze