Velkoadmirál Karl Dönitz (1891–1980) byl vnímán jako legendární velitel ponorkového loďstva z druhé světové války, poslední hlava Třetí říše, kterou si vybral samotný Hitler, a zachránce milionů uprchlíků z Východu. Jeho odsouzení k deseti letům ve spandauském vězení považovali zejména veteráni válečného námořnictva za absolutně nespravedlivé. Mýtům a legendám o Karlu Dönitzovi odporuje velkoadmirálův fanatický nacismus, jeho věrnost Hitlerovi a velmi neopatrné nasazení ponorek s vysokými ztrátami. Zatímco o Dönitzových kladech se hodně mluví, o jeho slabých stránkách se často nikdo nezmiňuje. Všichni ministři obrany nařídili, aby si Bundeswehr udržoval od posledního velitele válečného námořnictva odstup, což vyvrcholilo na Dönitzově pohřbu, jehož se vojáci nesměli zúčastnit v uniformě. Tato kniha vykresluje a kriticky hodnotí osobnost a působení Karla Dönitze za druhé světové války i po ní, 100 let po velkoadmirálovu vstupu do císařského námořnictva a 30 let po jeho smrti. Místo mýtů a legend předkládá nové poznatky, jež jsou založeny na nezvratných důkazech. S tím je spojen rovněž přístup spolkového námořnictva k jedné z nejznámějších postav dějin německého námořnictva.