„Monument 14“ s podtitulem „Nebe v plamenech“ je pokračováním úspěšného románu „Monument 14“. V knize jsou hlavními hrdiny děti a dospívající, ale upřímně řečeno, příběh je drsný tak, že leccos nevydýchají ani otrlí dospělí čtenáři. Novinku vydalo nakladatelství Baronet.
Američanka Emmy Laybourne je herečka a scenáristka, která se rozhodla napsat sérií příběhů o lidech postižených katastrofou. V předmluvě autorka nijak nezastírá, že „Monument 14 – Nebe v plamenech“ není ani zdaleka posledním dílem. Ono to ale vůbec nevadí, protože příběh je uzavřený a dává smysl. A nevadí ani to, že jste nečetli předchozí díl, protože vypravěči vám na začátku shrnou všechno podstatné, co se přihodilo.
Jde o to, že se Amerika vzpamatovává z katastrofy, při níž byly do vzduchu vypuštěné jedy sloužící původně jako válečná zbraň. Mnoho lidí zemřelo, vypukla panika a v oblasti zvané Monument se nedá žít. Ti, kteří měli štěstí a zachránili se, mohou fungovat jen díky plynovým maskám a několika vrstvám oblečení. V předchozí knize se zachránila skupinka dospívajících a dětí, kterým se podařilo zajet školním autobusem do obchodního centra.
V tomto díle se skupina dětí rozdělí. Jedna skupina vyrazí v rozbitém autobuse na letiště, kde jsou vojenské jednotky, a druhá skupina čeká v obchoďáku na pomoc. Podle čeho se skupiny rozdělily? Bude to znít úsměvně, ale podle krevních skupin. Na každou krevní skupinu působí jed ve vzduchu jinak. Autorka vám formou dopisu na rozloučenou jedné z postav na prvních stránkách vysvětlí, jak koho jed ovlivní. Nutno podotknout, že už tahle část je dost brutální.
Nejlépe jsou na tom ti, kteří by přišli „pouze“ o schopnost mít děti. Ti se v případě nutnosti mohou nadýchat kontaminovaného vzduchu. Jedna skupina začne trpět duševními poruchami. To sice není životu nebezpečné, ale ostatní neví, čeho se mohou dočkat a zda můžou těmto jedincům věřit. Hůř jsou na tom ti, kteří se po nadýchání promění v krvežíznivá vražedná monstra. Nejhůř jsou na tom ti, kteří by po nádechu rovnou zemřeli. Členové poslední skupiny se neodvažují vyjít ven, a proto se rozhodnou zůstat v supermarketu.
Příběh vyprávějí v první osobě dva chlapci. Jeden z nich zůstal v supermarketu, druhý se vydal na cestu na letiště. Nedá se říct, která skupina je na tom lépe a která hůře, protože oběma jde o život. Venku jsou vraždící monstra a lidé, kteří udělají všechno proto, aby přežili. Autobus má namále a není jisté, zda zvládne několik set kilometrovou cestu. Jet se musí pomalu, protože všude na silnicích jsou zničená auta a mrtvoly těch, kteří měli stejnou krevní skupinu.
V supermarketu to také není žádná sláva, protože se dovnitř mohou dostat cizí lidé. A nikdo neví, komu se dá věřit a komu ne. Kdo je oběť a kdo nepřítel? Mezi aktéry vznikají citová pouta a čtenář může sledovat, jak se postavy psychicky vyvíjejí. Příběh je plný akce a pořád se něco děje. Mrtvých je tady víc než v thrillerech nebo hororech. Postavy mají různé povahy a čtenáři si mohou najít tu svou, které budou držet palce a fandit, aby přežila.
Děti se rozdělí na dvě skupiny. Jedna putuje za záchranou, druhá zůstává v obchodě. Samozřejmě v obou případech se stane mnoho věcí a mnoho zvratů. Na obou stranách dochází ke ztrátám a všem jim neustále hrozí nebezpěčí. Ale to se v takovém světě dá očekávat, i ta dětská naiivita některých. Líbilo se mi, že i přes všechno se dokázaly děti z tak různých věkových kategorií spojit a spolu vydržet.
Konečně se dělo i více akce, což mě hodně potěšilo. Chvílemi jsem si u některých popisů připadala jako při sledování Walking Dead. Všude mrtvo a když už na někoho narazíte, obvykle jsou nebezpeční. Takže bylo zajímavé, jak se dětem dařilo pokračovat v cestě i navzdory všem překážkám.
Závěr nebudu moc rozebírat ať nespoileruji. Ale řekněme, že bych chtěla vidět, jak budou děti tak zasahovat do plánu dospělých. No budiž...
Čtení mě opravdu hodně bavilo, knihy jsou skvěle psané, tak, že každého zaujmou už po pár stránkách. Je také zvláštní vnímat takovou katastrofu z pohledu těch nejmladších. Sledovat jejich životy. Po přečtení druhého dílu mi to přišlo tak nějak uzavřené i přes konec, který člověka navnadí na další knihu. Možná to tak mohlo už zůstat. Ale autorka nám připravila další překvapení a další dobrodružství. Takže jsem zvědavá na další díl a co se stane dál... Rozhodně je to skvělá série a já doporučuji její přečtení :-)
Američanka Emmy Laybourne je herečka a scenáristka, která se rozhodla napsat sérií příběhů o lidech postižených katastrofou. V předmluvě autorka nijak nezastírá, že „Monument 14 – Nebe v plamenech“ není ani zdaleka posledním dílem. Ono to ale vůbec nevadí, protože příběh je uzavřený a dává smysl. A nevadí ani to, že jste nečetli předchozí díl, protože vypravěči vám na začátku shrnou všechno podstatné, co se přihodilo.
Jde o to, že se Amerika vzpamatovává z katastrofy, při níž byly do vzduchu vypuštěné jedy sloužící původně jako válečná zbraň. Mnoho lidí zemřelo, vypukla panika a v oblasti zvané Monument se nedá žít. Ti, kteří měli štěstí a zachránili se, mohou fungovat jen díky plynovým maskám a několika vrstvám oblečení. V předchozí knize se zachránila skupinka dospívajících a dětí, kterým se podařilo zajet školním autobusem do obchodního centra.
V tomto díle se skupina dětí rozdělí. Jedna skupina vyrazí v rozbitém autobuse na letiště, kde jsou vojenské jednotky, a druhá skupina čeká v obchoďáku na pomoc. Podle čeho se skupiny rozdělily? Bude to znít úsměvně, ale podle krevních skupin. Na každou krevní skupinu působí jed ve vzduchu jinak. Autorka vám formou dopisu na rozloučenou jedné z postav na prvních stránkách vysvětlí, jak koho jed ovlivní. Nutno podotknout, že už tahle část je dost brutální.
Nejlépe jsou na tom ti, kteří by přišli „pouze“ o schopnost mít děti. Ti se v případě nutnosti mohou nadýchat kontaminovaného vzduchu. Jedna skupina začne trpět duševními poruchami. To sice není životu nebezpečné, ale ostatní neví, čeho se mohou dočkat a zda můžou těmto jedincům věřit. Hůř jsou na tom ti, kteří se po nadýchání promění v krvežíznivá vražedná monstra. Nejhůř jsou na tom ti, kteří by po nádechu rovnou zemřeli. Členové poslední skupiny se neodvažují vyjít ven, a proto se rozhodnou zůstat v supermarketu.
Příběh vyprávějí v první osobě dva chlapci. Jeden z nich zůstal v supermarketu, druhý se vydal na cestu na letiště. Nedá se říct, která skupina je na tom lépe a která hůře, protože oběma jde o život. Venku jsou vraždící monstra a lidé, kteří udělají všechno proto, aby přežili. Autobus má namále a není jisté, zda zvládne několik set kilometrovou cestu. Jet se musí pomalu, protože všude na silnicích jsou zničená auta a mrtvoly těch, kteří měli stejnou krevní skupinu.
V supermarketu to také není žádná sláva, protože se dovnitř mohou dostat cizí lidé. A nikdo neví, komu se dá věřit a komu ne. Kdo je oběť a kdo nepřítel? Mezi aktéry vznikají citová pouta a čtenář může sledovat, jak se postavy psychicky vyvíjejí. Příběh je plný akce a pořád se něco děje. Mrtvých je tady víc než v thrillerech nebo hororech. Postavy mají různé povahy a čtenáři si mohou najít tu svou, které budou držet palce a fandit, aby přežila.