Nová knížka socioložky Jiřiny Šiklové, koncipovaná
jako dopisy staromilské babičky dospívající vnučce, je poučenou a
přitom dokonale srozumitelnou formou dialogu mezi generacemi.
Dopisy jsou sice adresovány mladým lidem, ale jsou určeny i lidem
starým, tedy „babičkám“. Cílevědomě ukazují na...
číst celé
Nová knížka socioložky Jiřiny Šiklové, koncipovaná
jako dopisy staromilské babičky dospívající vnučce, je poučenou a
přitom dokonale srozumitelnou formou dialogu mezi generacemi.
Dopisy jsou sice adresovány mladým lidem, ale jsou určeny i lidem
starým, tedy „babičkám“. Cílevědomě ukazují na kontinuitu generací
a snaží se vytvářet mezi nimi porozumění: aby mladí trochu chápali,
jak uvažuje stará generace, a naopak, aby si staří uvědomovali, co
se asi děje v mladých. Autorka – babička píše přitom naprosto
konkrétně (i když ze sociálně psychologického a sociologického
hlediska) o nejrůznějších tématech: O tom, že i dnešní staří lidé
byli kdysi mladí a měli podobné problémy jako dnešní mladí... O
tom, že zamilovanost ještě není láska… O časopisech pro dívky… O
tom, že zmatky dospívání prožívají taky kluci… O emancipaci a
rovnosti muže a ženy… O vztahu k mamince i k otci, k sourozencům
vlastním i nevlastním…O smyslu života a co to všechno
znamená.Obrázky k textu nakreslila autorčina „nefiktivní“
vnučka.
schovat popis
Recenze