Knížka se na první pohled tváří líbivě a láká vaši pozornost, potažmo tu dětskou. Zvlášť pokud u vás vedou medvědi. U nás jak kdy – nejvíc frčí auta, letadla, kachny, kočky, psi… medvědi jsou až někde za tím, ovšem knihu mi zabavila mladá hned, o tom není sporu. Listuje si, komentuje a pak mi ji vrazí se slovy: Mámo, čti. Čímž mi neříká, že mám předčítat jí, nýbrž si mám číst já, zatímco ona po mně jezdí autíčkem!
Čili kniha splňuje svůj účel. Zejména tedy její ilustrace. A pak rozměr. Z toho trochu kvetu já, protože je radost tyto neobvyklé formáty zařazovat do knihovničky, ovšem co by jeden pro podporu lásky ke čtení neudělal, že?
S dosud sepsaných slov můžete tušit jisté rozpaky. Ocelot mě zatím pokaždé ohromoval a sklízel nadšení, vyjma výtek u Kinga ke gramatice a tiskařskému šotkovi, který posedl klávesnici enter. Velké překvapení pro malého tučňáka, na které navazuje druhá kniha, o níž si řekneme něco příště, mě nutí pátrat po vhodných slovech. U Rytíře mě bavila alespoň pointa a rýmy, byť častěji nepovedené než povedené. Tady mě, zcela upřímně, příběh dost zklamal, protože je takový… nijaký.
Je mi jasné, že děti, kterým je kniha primárně určena, nebudou hnidopišně hledat v textu nějaké poselství či snad ponaučení. Tady mi vyplývá jedině – nesedej si na balón, praskne ti. Jenomže já jsem tu od toho, abych knihu zhodnotila a sesumírovala nějaký závěr, který bude mít jistý formát a snad i úroveň, i když mě znáte. Mluvím jako dlaždič, nadávám jak lopaťák a ryju, že by mi i divoké prase mohlo závidět.
Kniha, potažmo příběh v ní, nesmí stát jen na ilustracích. A to ani v případě knihy dětské (nebavíme se o leporelech nebo knížkách, které jsou určené pro ty úplně nejmenší). Obrázky by měly děj dotvářet, doplňovat, podněcovat fantazii. Avšak kniha na nich nesmí stát. Dát jeden krátký odstaveček na celou dvoustranu mi přijde jako trestuhodné plýtvání místem a materiálem.
A zpátky na stromy aneb dost remcáni, konečně se vymáčknu. Nový počin Ocelotu ode mě dostane čtyřku. Trochu se to ve mně pere a sváří, nicméně dětská dušička si knihu zamilovala a remcající matka si může tak akorát trhnout nohou, sklapnout patky a dát palec hore. Ideálně oba. Nicméně zohledňuji i své výhrady, ať máte obrázek o knize z mého pohledu kompletní.
Ocelot opět překvapil zařazením další kategorie. Nepatrně mě rotuje, že v dnešní době jsou snad jediné nakladatelství (alespoň z těch, která znám já), které nemá vlastní webové stránky. To jen tak mimochodem, mezi řečí a pro úplnost.
PS: Důrazně se omlouvám za to, kolikrát v recenzi zaznělo podstatné jméno kniha, a přijímám návrhy na jakékoli vhodné synonymum!
Recenze
Čili kniha splňuje svůj účel. Zejména tedy její ilustrace. A pak rozměr. Z toho trochu kvetu já, protože je radost tyto neobvyklé formáty zařazovat do knihovničky, ovšem co by jeden pro podporu lásky ke čtení neudělal, že?
S dosud sepsaných slov můžete tušit jisté rozpaky. Ocelot mě zatím pokaždé ohromoval a sklízel nadšení, vyjma výtek u Kinga ke gramatice a tiskařskému šotkovi, který posedl klávesnici enter. Velké překvapení pro malého tučňáka, na které navazuje druhá kniha, o níž si řekneme něco příště, mě nutí pátrat po vhodných slovech. U Rytíře mě bavila alespoň pointa a rýmy, byť častěji nepovedené než povedené. Tady mě, zcela upřímně, příběh dost zklamal, protože je takový… nijaký.
Je mi jasné, že děti, kterým je kniha primárně určena, nebudou hnidopišně hledat v textu nějaké poselství či snad ponaučení. Tady mi vyplývá jedině – nesedej si na balón, praskne ti. Jenomže já jsem tu od toho, abych knihu zhodnotila a sesumírovala nějaký závěr, který bude mít jistý formát a snad i úroveň, i když mě znáte. Mluvím jako dlaždič, nadávám jak lopaťák a ryju, že by mi i divoké prase mohlo závidět.
Kniha, potažmo příběh v ní, nesmí stát jen na ilustracích. A to ani v případě knihy dětské (nebavíme se o leporelech nebo knížkách, které jsou určené pro ty úplně nejmenší). Obrázky by měly děj dotvářet, doplňovat, podněcovat fantazii. Avšak kniha na nich nesmí stát. Dát jeden krátký odstaveček na celou dvoustranu mi přijde jako trestuhodné plýtvání místem a materiálem.
A zpátky na stromy aneb dost remcáni, konečně se vymáčknu. Nový počin Ocelotu ode mě dostane čtyřku. Trochu se to ve mně pere a sváří, nicméně dětská dušička si knihu zamilovala a remcající matka si může tak akorát trhnout nohou, sklapnout patky a dát palec hore. Ideálně oba. Nicméně zohledňuji i své výhrady, ať máte obrázek o knize z mého pohledu kompletní.
Ocelot opět překvapil zařazením další kategorie. Nepatrně mě rotuje, že v dnešní době jsou snad jediné nakladatelství (alespoň z těch, která znám já), které nemá vlastní webové stránky. To jen tak mimochodem, mezi řečí a pro úplnost.
PS: Důrazně se omlouvám za to, kolikrát v recenzi zaznělo podstatné jméno kniha, a přijímám návrhy na jakékoli vhodné synonymum!
Obě mláďata, tučňák i medvěd, se ve sněhové bouři ztratí svým rodičům a schovají se do stejného ledovce, kde se seznámí.
Když bouře skončí, chtějí hledat své rodiče, ale nakonec si začnou hrát a brzy se z nich stanou přátelé.
Jednoho dne uvidí, že k nim připlouvá výletní loď. Když loď odpluje, zůstane po ní na zemi něco červeného. Tučňák, který je považován za chytřejšího, se domnívá, že je to vajíčko lodi, z něhož se vyklube malá loďka, na níž doplují k rodičům. A tak méďa sedí na “vajíčku” a tučňák mu nosí ryby. Až jednoho dne balónek nevydrží a praskne, oba přijdou na to, že z balónku se loď nevylíhne… A tučňák si uvědomí, že ne vždy musí mít pravdu…
Jazyk je jednoduchý, neobsahuje žádná dlouhá slova ani slova složitější na výslovnost. Na jednu dvojstranu spadá jeden krátký odstavec. Jeho délka se pohybuje kolem pěti vět - vět jednoduchých i souvětí. Což je vhodné, spolu s velkými ilustracemi, pro udržení pozornosti malého dítěte.
Trochu mi však při čtení chyběl děj. Ten se zde sice vyskytuje, avšak není nijak. . . extrémní. Je ale jednoduchý, pro starší čtenáře snad i předvídatelný, a pro děti pochopitelný.
Postavy zde mají jasně vymezené role a povahu, což je vzhledem k typu knihy úplně normální a pochopitelné.
Další menší mínus je formát - knihy jsou opravdu velké s atypickým, čtvercovým tvarem. Trochu hůře se drží, avšak zvolený rozměr dává vyniknout kresbám.
Další drobnost, která je podle mně přehlédnutelné, zvlášť když se jedná o dětskou knihu, je, že lední medvěd a tučňák se mohou potkat jen v zoo.
Prvním příběhem je Velké překvapení pro malého tučňáka, které vypráví v er-formě o prvním setkání medvídka a tučňáka. Tito dva se totiž ztratili rodičům a tak dlouho hledali a hledali, až zapomněli, že hledají a začali si spolu hrát. Každý den spolu prožívali a jednou do jejich blízkosti připlula loď. Tím začalo jejich největší dobrodružství.
Řekla bych, že s ohledem na přímočarost, veselí a jednoduchost jsou knihy vhodné, jak pro nejmenší čtenáře, tak i pro ty větší. Nepostrádají kouzlo zimy, pointu i přirozenou zábavu. Rozhodně doporučuju! My si je se syny zamilovali.
Příběh se četl sám, knihou jsem prolistovala do pár minut. Ilustrace jsou krásné, příběh je jednoduchý a určený mladším čtenářům, kteří mimo příběhu budou vnímat i obrázky a rozvíjet tak svou představivost. Nakladatelství Ocelot se předvedlo v novém světle a jsem ráda, že krom Kinga či Strážců ztracených měst jsem si mohla přečíst i něco z jiného soudku.
Slabší děj kompenzují ilustrace, kniha je však primárně určena nejmladšímu publiku, které nelační po napínavém ději plném zvratů. Už před čtením jsem si byla vědoma, že nejsem cílovou skupinou, takže hodnocení je velmi subjektivní a založené zejména na prvním dojmu z knih. Líbí se mi velký formát a zpracování krátkého příběhu o přátelství mezi roztomilým méďou a tučňákem. Autorka podala příběh nenuceně, využila jednodušších slovních spojení a častého opakování popisků, aby si děti lépe zapamatovaly děj. Ode mne si obě knihy odnášejí 4 hvězdičky.
Jednoho dne připlula k ledovci, na kterém si zrovna kamarádi hráli, obrovská červená příšera. Byli vystrašení, ale zároveň zvědaví, a tak se schovali ve sněhu a opatrně pozorovali to zvláštní strašidelné zvíře. Nebyla to žádná příšera, ale obrovský ledoborec s turisty na palubě. Kamarádi ještě žádnou loď neviděli a s lidmi se v životě nesetkali. Druhý den se probudili a loď byla pryč. Místo ní zůstal na hladině plout jen velikánský červený balón. Tučňák s medvídkem si ale myslí, že loď snesla vejce a nechala ho tam. Začnou se o něj starat a sní o tom, že se z něj vylíhne malá loďka, která je zaveze zpátky k rodičům.
Knížka z nakladatelství Ocelot zaujme především pro své krásné ilustrace. A náš Tedík se bavil hlavně tím, že tučňákovi a medvídkovi vyvracel jejich chybné domněnky. ,,To přeci není příšera. To je parník!" volal na ně do knížky. Pak se chytl za hlavu a povídá mi: ,,To jsou ale trdla.". No, nemusím vám asi říkat, že u čtení této knížky byla opravdu velká zábava.
Pokud vás baví milé příběhy pro děti, nebo třeba chcete zaujmout své děti, mladší sourozence, tahle dvojice knížek je fakt miloučká a určitě se k ní ještě někdy vrátím.
Je ideální pro prcky, tak od dvou až tří let, kteří mají rádi zvířátka a rádi v knížkách listují. Ovšem na prohlížení je knížka krásná, ilustrace jsou moc povedené.
Obě knihy obsahují krátký příběh vhodný pro úplně ty nejmenší čtenáře, kteří si podle mého názoru budou v obrázcích libovat a pro lehké pochopení příběhu budou postačovat.
Velké překvapení pro malého tučňáka je prvním dílem, kterým je nejvhodnější čtení začít. Seznámíte se s tučňákem a méďou, kteří ztratili rodiče, ale naštěstí potkali jeden druhého. Vznikne tak milé přátelství, které je bude provázet při dobrodružstvích, jenž oba čekají. Na druhou knihu Velké překvapení pro malého méďu můžete plynule navázat a oddat se spolu s dětmi dalšímu dobrodružství, tentokrát při seznámení s „velkým ptákem“, který přistane v jejich domovině.
Obě knihy obsahují každá okolo 30 stran s minimem textu, který pohodlně přečtete při uspávání svého potomka, zároveň si s ním můžete v knize ukazovat a detailněji rozebírat příběh. Text je totiž opravdu velmi jednoduchý, napsaný v krátkých úsečných větách, dávající dohromady prostý příběh, kterému velmi jednoduše porozumí nejmenší čtenáři.
Pokud hledáte to správné potěšení pro své ratolesti, ale i pro sebe, neváhejte si pořídit tyto kouzelné a především roztomilé dětské knížky, které si jistě najdou místo ve vaší domácí knihovničce.
Kniha má tvrdé stránky, což se mi moc líbí, protože hodně vydrží. Dále má kniha moc krásné ilustrace, které se dětem hodně líbí a zaujaly je.
Příběh je krátký, poutavý a krásný. Není dlouhý, což je dobré právě proto, že u něj malí čtenáři vydrží udržet pozornost až do konce.
U nás doma se kniha dětem moc líbila, doporučujeme.
obě knihy líbí.
Kniha je hezky ilustrovaná, jen mě mrzí tolik málo textu, což je škoda, protože pro starší čtenáře bych raději už volila knihy s větším obsahem.
Co se týče příběhu, tak je jednoduchý, není to nic složitého či dokonce více promyšleného. Kniha má 32 stránek, z toho většina jsou ilustrace a jen minimum textu, takže ji zvládnete na jeden zátah, což beru jako plus.
Knížku bych doporučila přibližně od dvou tří let, případně pro menší dítka, která mají ráda zvířátka a ráda v knížkách listují, protože příběh dle mého pro ně úplně zajímavý nebude. Ovšem na to prohlížejí je knížka krásná, ty ilustrace jsou moc povedené.
Ale ádvám plus za velký formát knihy, takže malé děti s ním dobře manipulují. V textu jsou velké písmena a příběh je dlouhý tak akorát na uspání prcků.
A další velké plus dávám za ilustrace, těmi jsem se kochala i já.
Shrnuto- krásná dětská kniha, která potěší i oko rodičů. I když příběh není nijak zvlášť nápaditý.
Možná je to jen maličkost, ale moc se mi líbilo, že na lodi byl i nakreslený Husky, který do tohoto prostředí dokonale zapadá. V takovéto knize bych ho nečekala, proto jsem z toho maličko vyjukaná.
Co se týče příběhu je velmi jednoduchý. Na mě až moc. Pro nejmenší děti, tak do 4 let je to úplný ideál.
Mé mladší sestře se kniha líbila a teď jí je 10, takže pro desetileté děti je to také super kniha.
Ale já samotná z toho úplně odvařená nejsem. Dozvěděla jsem se hlavně, že méďa je ten silnější a tučňák ten chytřejší. To je možná tak vše.
Kniha je tenká, formát je větší a je plná krásných ilustrací... ty jsou bohužel to jediné, za co si zaslouží 0,5 *.
Příběh je tak napínavý, že je těžko uvěřitelné, že ho někdo na těch "30 souvětích", které kniha obsahuje, zvládl odvyprávět. Celé čtení je cca na 3-5 minut. 4 leté dítě se zeptá "a dál"?
Moc dobře vědí proč náhledy neobsahují ukázku. Za mě vyhozené peníze.
Příběh si mě získal nádhernou ilustraci, jednoduchý příběh a úžasné hrdiny.
Knihu jsem četla jedním dechem a docela dost jsem se zasmála nad autorčin nápad a jaké vlastnosti dala svým hrdinu. A nejen vlastnosti, ale i myšlení. Jak se hrdinové zachovali v situaci.
Ale stále si myslím, že je příběh trochu primitivní. Jsem trochu náročná čtenářka a tohle bylo jenom listování v knize, než prožívání příběhu.