Ilse Weberová se narodila v roce 1903 ve Vítkovicích u Moravské Ostravy v židovské rodině a již ve 20. a 30. letech minulého století vydala jako německy píšící autorka tři knížky pro děti. V té době si také dopisovala s Karlem Čapkem. Autorčiny životní osudy od nástupu nacismu v Německu až do deportace do Terezína v roce 1942 jsou dokumentovány v jejích dopisech švédské přítelkyni Lilian a později i Lilianině matce, která se ve Švédsku ujala Ilsina staršího syna. Terezínské období Ilse Weberové, kdy byla internována s manželem a mladším synem, je jedinečně dokumentováno její poezií, kterou v letech 1942-1944 napsala a jež se díky důmyslné skrýši v ghettu dochovala a autorku přežila. Ilse Weberová, která se v Terezíně především starala o nemocné děti, se v roce 1944 dobrovolně přihlásila k dětskému transportu do Osvětimi, do něhož byl zařazen i její mladší synek Tomáš, a bezprostředně po příjezdu do vyhlazovacího tábora byla i se všemi dětmi zavražděna v plynové komoře.

Editorka německého vydání Ulrike Migdal ve svém doslovu zmapovala osudy celé její rodiny. Tato kniha je unikátním svědectvím o tragickém osudu jedné z mnoha obětí holokaustu, nadané a obdivuhodné ženy, československé občanky a vlastenky, kterou zavraždil německý nacismus.