Pokrevní pouto je rozhodně zajímavé. Ze začátku je skupina přátel rozdělená, takže můžeme sledovat dvě dějové linky. Mě osobně víc bavila ta, ve které hrála svoji roli Mej-lin. Přestože mi jako postava zrovna k srdci nepřirostla, kvůli svému chování k Dží, a dokonce i v tomto díle jsem měla sto chutí ji ze začátku zaškrtit, ale naštěstí celkem rychle přišla k rozumu a své chování začala postupně vylepšovat. A čím víc se jí kniha věnovala, tím jsem ji měla radši.
V druhé dějové lince můžeme sledovat zbylé Zelenopláštníky a Rolana, kteří pokračují ve shromažďování medailonů, ale i jim se do cesty staví hodně překážek, které prověří jejich schopnosti a dovednosti.
A možná právě kvůli tomuto rozdělení děje působí Pokrevní pouto zatím jako nejakčnější díl série. Čtenář tak nemá ani chvilku na to, aby se nudil, protože se neustále něco děje.
Dokonce tu narazíte i na výchovný prvek, který poukazuje na to, že se vám čestné chování vyplatí, za což jsem opravdu ráda, protože přesně takové části by v dětských knihách neměly chybět.
Také se můžete těšit na spoustu nových a pár starých postav, s nimiž přijdou i nečekané zvraty a zázraky, které se nikdy předtím nestaly.
V Pokrevním poutu se máte hodně na co těšit a rozhodně byste tento díl neměli opomenout, protože já si stojím za tím, že byl zatím jeden z nejlepších této série.

Musím moc obdivovat autory téhle série, protože i když každý díl píše někdo jiný, vůbec to není poznat. Sice nevím, zda to není způsobené překladem, ale s provedením od Fragmentu jsem nad míru spokojená. schovat popis