Na téhle knížce se mi moc líbilo téma a i celkové zpracování toho příběhu. Teď, když to píšu (a jsou Vánoce), tak mi došlo, že je to podobný název jako film Sám doma :D Ale to je jenom tak na okraj. Jacqueline Wilsonová zase nezklamala. Na jejích knížkách se mi vždycky líbí to téma a vždycky, když od ní něco čtu, tak si uvědomím jaké mám vlastně štěstí. Vůbec nechápu, proč si jejich mamka první neověřila, jestli ten Mikey za nima vůbec přijede. Vlastně chápu - protože je špatná máma. Ale myslím si, že to neudělala úmyslně, prostě si asi myslí, že se všechno vyřeší za ni. Každopádně jsem ji to dávala za chybu nějak z 95%. Ze začátku to byla normální rodinka, co sedí u televize. Ale potom vyjde na povrch nezodpovědnost jejich matky, že přijde až druhý den ráno. No, a potom už to s ní jde jenom z kopce. Samozřejmě věřím tomu, že je měla moc ráda, ale chovala se strašně lehkomyslně, jako kdyby se všechno mělo vyřešit samo, za ni. A teď k jiným postavám. K mým nejoblíbenějším postavám v tomhle příběhu - k dětem. Lily byla hodně statečná, odvážná, nebojácná, soběstačná a dokázala, že už v jedenácti letech je schopná se postarat o svoje tři mladší (dva zlobivější :D) sourozence. Myslím si, že já bych to v jedenácti letech hodně nezvládala. Jediné, co mi od ní přišlo celkem hloupé, bylo to, jak je vzala do toho parku. Ale, zase obstarala jídlo a hodně potřebných věcí, takže je fakt šikovná. Já být jí, tak bych asi už v tu první chvíli, s tím Mikeyim, bych to nezvládla a nakonec bych mu zavolala zpátky a řekla bych mu, že si máma nedělala srandu, ale že to je realita. Jsem totiž spíš bojivý typ, něco jako Bliss, ke které jsem teď i chtěla přejít. Bliss je neskutečně milá holka, takovou sestru bych chtěla. Je ve všem opatrná (někdy skoro až moc), ale je tak strašně roztomilá, nelže, je fakt moc hodná, nevím kde to pobrala, protože od svých rodičů asi moc ne. Baxter - toho jde snadno posoudit na první pohled, ale zase ne dobře. Na první pohled je to takový ten divoký, zlobivý kluk, ale uvnitř má velké srdce a určitě má svoji rodinu moc rád. To se např. ukáže, když se Bliss stane ta nehoda. No, a Pixie - ta byla samozřejmě taky moc roztomilá, akorát mě udivilo, že na svůj věk uměla tak dobře artikulovat (anebo tam Jacqueline jenom nechtěla psát šišlavé věty, protože, co si budem, vypadalo by to asi divně :D). Strašně mě ale štval ten učitel Abott. Z Lilyina vyprávění se mi zdál fajn, ale jak se tam objevil u nich doma, tak se mi hned zdál strašně vlezlý a takový usedlý. Ale třešnička na dortu byla na konci ta scéna v té škole: ,, Rád bych tě teď objal, ale je to zakázaný." Ta věta mě strašně rozčílila. Přece vztah člověka k člověku neovlivní nějaké údajné "zákazy objímat" a hlavně se mi celý zdál takový strašně neprofesionální. Leze jim do bytu, ale obejmout ji nemůže. Ok no. Ale to samozřejmě není žádná chyba autorky, jenom kritizuju chování postavy. Jinak, ke konci mi samozřejmě bylo moc líto Bliss, ale ještě víc Lily. Protože se celou dobu tak strašně snažila, aby její sourozenci byli šťastní a dopadla z nich na nejhorším místě - v děcáku. No, ale věřím v to, že se ta jejich máma k nim teda vrátí (nebo už vrátila) a budou všichni šťastní a že je tam nikdy už nenechá samotné. Sice ten konec byl takový, ne nedodělaný, ale takový, že jste si ho mohli domyslet. Já teda doufám, že se k nim maminka vrátí a všichni budou šťastní. A taky bych chtěla vědět Mikeyho reakci :D No, ale každopádně, Lily, Bliss, Baxter a Pixie jsou v mém srdci a už tam zůstanou.
Recenze
A hrozně moc se mi líbilo to jejich bydlení ve stromě, kdyby tam nebyla ta pochmurná stránka s otřesnou a nezodpovědnou matkou, bylo by to skvělé dobrodružství :-)
Nebylo mi z toho příběhu úplně dobře, když jsem si představila, jak se ty děti musely cítit opuštěné, ale bylo hezké, jak se Lily snažila za každou cenu o děti postarat.