Zlatá vydra je pohádka s velkým P. Nejen díky ilustracím, ale hlavně kvůli samotnému příběhu si troufám tvrdit, že se jedná o něco mimořádného, o skvost mezi pohádkovými příběhy. Jak rodiče, tak děti můžou být rádi, že bylo tohle vyprávění nalezeno v pozůstalosti autora a mohlo se dostat na knižní trh.
Už ve chvíli, kdy si vezmete knihu poprvé do ruky, budete tušit, že vás čeká něco nečekaného, něco úžasného. Tři důležité postavy celého pohádkového dění jsou Gabreta, schovanka Půty Švihovského, poté Půta sám, jenž je nelítostný a pyšný pán na hradě Rabí a ježibaba Kunhuta Šťourová.
Když se Gabreta u Půty nudí, rozhodne se jít do čarodějnického učení k ježibabě Šťourové, aby mohla pomáhat lidem, zvířatům a přírodě.
Ježibaba se ji ujme a brzy se z Gabrety stává velmi zdatná čarodějnice. Jenže jak víme všichni z jiných pohádek, čarodějnice se dožívají vysokého věku, ale na úkor své krásy a to Gabreta nechtěla. Líbilo se jí být krásnou. A tak se rozhodla utéct z učení, což se nelíbilo ježibabě a díky Gabretiným znalostem se chystá k velké bitvě o území Šumavy, kam se Gabreta před ní ukryla…
Zlatá vydra je výjimečná ve všech ohledech. Pohádka je určena čtenářům od šesti let, ale klidně se nebojte i předčítání. U nás doma to prošlo, jen jsem musela přidávat pár zvuků. 🙂
Líbily se mi jména všech postav, zvířat, názvy, prostě všechno, co bylo nějakým způsobem pojmenováno. Veletrhan, Krutipéro, Krysí čumák, Šustibrk a mnoho dalších. Bavila jsem se, velmi nelibě jsem nesla, když jsem musela po kapitole knihu odložit, protože můj syn usnul. Nejraději bych ve čtení pokračovala dál. 🙂
„Jedině Veletrhan může na Šumavě obstát!“ pravidla Krysí čumák. „Proslaví sebe i tebe! Jen musíš dávat pozor, abys ho něčím nerozzlobila. Ježibabu Zmijí mámu sežral po večeři.“
To, co dělá dětskou knihu opravdu kouzelnou, není jen příběh samotný, ale také její zpracování a ilustrace. V tomto okamžiku se zase budu opakovat, ale Zlatá vydra je skvost.
Nejdříve papír, na kterém je příběh vytištěn. Křídový, kvalitní, dávající pocit, že neotáčíte stránky něčeho obyčejného. Písmo je většího fontu, kapitoly jsou krátké, celý příběh přehledný. A samozřejmě, dobro zvítězí nad zlem a zlo je ještě potrestáno, tak to má být.
No a na konec, to nejlepší. Ilustrace. Páni, tak tohle je něco. Ilustrátorka paní Jarmila Růžičková odvedla neskutečnou práci. Obrázků je zde spousta, pořád je na co koukat, navíc ty, které mají působit děsivě, plní svou funkci, ty které mají být milé, jsou milé. Jakoby atmosféra všeho byla zachycena i v tazích štětce, nemůžu se na některé vynadívat.
Věřte mi, že tuto pohádku v knihovně mít chcete, možná i tak trochu pro sebe, nejen pro své ratolesti. Je zde vše, co v pohádkách má být, boj dobra se zlem, čarodějnice, kouzla, zvířátka, létající košťata a mnoho dalších. Za mě tedy jedno velké doporučení, až mám chuť napsat, že Zlatá vydra nesmí chybět pod žádným vánočním stromečkem.
Recenze
Už ve chvíli, kdy si vezmete knihu poprvé do ruky, budete tušit, že vás čeká něco nečekaného, něco úžasného. Tři důležité postavy celého pohádkového dění jsou Gabreta, schovanka Půty Švihovského, poté Půta sám, jenž je nelítostný a pyšný pán na hradě Rabí a ježibaba Kunhuta Šťourová.
Když se Gabreta u Půty nudí, rozhodne se jít do čarodějnického učení k ježibabě Šťourové, aby mohla pomáhat lidem, zvířatům a přírodě.
Ježibaba se ji ujme a brzy se z Gabrety stává velmi zdatná čarodějnice. Jenže jak víme všichni z jiných pohádek, čarodějnice se dožívají vysokého věku, ale na úkor své krásy a to Gabreta nechtěla. Líbilo se jí být krásnou. A tak se rozhodla utéct z učení, což se nelíbilo ježibabě a díky Gabretiným znalostem se chystá k velké bitvě o území Šumavy, kam se Gabreta před ní ukryla…
Zlatá vydra je výjimečná ve všech ohledech. Pohádka je určena čtenářům od šesti let, ale klidně se nebojte i předčítání. U nás doma to prošlo, jen jsem musela přidávat pár zvuků. 🙂
Líbily se mi jména všech postav, zvířat, názvy, prostě všechno, co bylo nějakým způsobem pojmenováno. Veletrhan, Krutipéro, Krysí čumák, Šustibrk a mnoho dalších. Bavila jsem se, velmi nelibě jsem nesla, když jsem musela po kapitole knihu odložit, protože můj syn usnul. Nejraději bych ve čtení pokračovala dál. 🙂
„Jedině Veletrhan může na Šumavě obstát!“ pravidla Krysí čumák. „Proslaví sebe i tebe! Jen musíš dávat pozor, abys ho něčím nerozzlobila. Ježibabu Zmijí mámu sežral po večeři.“
To, co dělá dětskou knihu opravdu kouzelnou, není jen příběh samotný, ale také její zpracování a ilustrace. V tomto okamžiku se zase budu opakovat, ale Zlatá vydra je skvost.
Nejdříve papír, na kterém je příběh vytištěn. Křídový, kvalitní, dávající pocit, že neotáčíte stránky něčeho obyčejného. Písmo je většího fontu, kapitoly jsou krátké, celý příběh přehledný. A samozřejmě, dobro zvítězí nad zlem a zlo je ještě potrestáno, tak to má být.
No a na konec, to nejlepší. Ilustrace. Páni, tak tohle je něco. Ilustrátorka paní Jarmila Růžičková odvedla neskutečnou práci. Obrázků je zde spousta, pořád je na co koukat, navíc ty, které mají působit děsivě, plní svou funkci, ty které mají být milé, jsou milé. Jakoby atmosféra všeho byla zachycena i v tazích štětce, nemůžu se na některé vynadívat.
Věřte mi, že tuto pohádku v knihovně mít chcete, možná i tak trochu pro sebe, nejen pro své ratolesti. Je zde vše, co v pohádkách má být, boj dobra se zlem, čarodějnice, kouzla, zvířátka, létající košťata a mnoho dalších. Za mě tedy jedno velké doporučení, až mám chuť napsat, že Zlatá vydra nesmí chybět pod žádným vánočním stromečkem.