Ve své vzpomínkové knížce zpracovává ThDr. Jiří
Otter, evangelický kazatel a význačný, dnes už emeritní pracovník
ústředí církve, své deníkové záznamy, které si vedl za války jako
pětadvacetiletý student bohosloví. V květnu 1944 jej spolu s jeho
otcem Ebenezerem Otterem, seniorem Plzeňského...
číst celé
Ve své vzpomínkové knížce zpracovává ThDr. Jiří
Otter, evangelický kazatel a význačný, dnes už emeritní pracovník
ústředí církve, své deníkové záznamy, které si vedl za války jako
pětadvacetiletý student bohosloví. V květnu 1944 jej spolu s jeho
otcem Ebenezerem Otterem, seniorem Plzeňského seniorátu, zatklo ve
věži kostela Korandova sboru gestapo. Oba pak byli vězněni na
různých místech v „Říši“ až do konce války, kdy věznici v Aichachu
poblíž koncentračního tábora Dachau osvobodili Američané. Byla to
doba mimořádného dění, píše autor, něco, co se prožije a přežije
jen zřídka v životě. A bylo nás podobných mnoho, statisíce. Mnozí
vytrpěli mnohem víc než já. A přece se chci pokusit sebrat své
vzpomínky a podat je jako svůj příběh, jako osobní dokument pro
pozdější dobu, kdy lidé už ani nebudou chtít věřit, že se něco
podobného vůbec mohlo dít. Ani v době strádání se tehdejší student
bohosloví nezpronevěřil svému poslání: Byl jsem uvězněn jako
bohoslovec a diakon evangelické církve –- a snažil jsem se na to
nezapomínat za žádných okolností a křesťansky se projevovat i
navenek. Tím jsem se zavazoval i k osobní odpovědnosti za svá slova
a chování mezi vězni. A ti si mne brzy navykli takového přijímat a
očekávat ode mne něco zvláštního. Byl jsem mezi nimi jako výrazný
křesťanský spoluvězeň a posléze i jako mladý duchovní pastýř…
schovat popis
Recenze