Publikace přináší poměrně rozsáhlé pojednání o vývojové etapě utváření filosofických a empirických základů psychologie v dobách, kdy psychologie ještě nebyla samostatnou vědou. Kromě rozšiřujícího pohledu na známá témata kniha zpracovává i témata dosud neuvedená, protože autor soudí, že v dějinách psychologie by měl být zachycen i vliv mystiky a esoterních soustav, neboť i tyto obory přinášely určité pojetí lidského duševního života. Proto je zde zahrnuto i pojednání o starořecké magii, středověké mystice, renesančním hermetismu, mesmerismu a obsáhlá informace o polemice na téma spiritismus, která se odehrála na konci 19. století mezi řadou významných vědců a filosofů. Originální je také závěr knihy, ukazující, jak se utvářel vliv některých představitelů vědy a filosofie s vědeckými kořeny v 19. století na vznik významných směrů v psychologii následujícího století (fenomenologické psychologie s jejími směry logoterapie, daseinsanalýzy, psychologie existence a ovšem gestaltismu, psychoanalýzy, psychologie osobnosti, resp. egopsychologie).

Publikace tak v řadě případů podává nové pohledy na některé představitele i proudy, jež jsou pro studium historie psychologie podstatné, avšak u nás dosud běžně nepřístupné. Dílo je postaveno v naprosté většině na použití původních textů a na sepětí vývoje psychologie se společenskými poměry („duchem“) té které doby. Kniha pokrývá tematiku dějin této vědy od starověku přes středověk až k novověkým počátkům psychologie jako samostatné empirické vědy.