Recenze Hluboká orba

Toto druhé vydání Hluboké orby aneb 20 let Visacího zámku se od prvního liší jen novou obálkou. Ornice na ní jakoby symbolicky změnila barvu na černozem, za uplynulou dobu znovu tolikrát traktorem oranou a lety zušlechtěnou. I hodnotu vzpomínek rokenrolových muzikantů, jak se občas objevují za výlohami knihkupectví, prověřuje čas. Sotva které se však vyrovnají Hluboké orbě, díky níž se ukázalo, jak talentovaný a originální vypravěč je Honza Haubert. Není to jen pro jeho archaizující, a přece přirozený styl, který tak dobře kontrastuje se zemitým obsahem. Máme tu i mimořádný dokument doby, prostý kronikářského sentimentu a - oproti už poněkud zpaušalizované šedi pohledů na osmdesátá léta - především legrační. Z toho pak přirozeně povstal úspěch včetně nominace na Škvoreckého cenu, zájem o dotisk, autorův další titul Všelijaké povídky a nyní návrat k Orbě. Už její původní vydání vzniklo v době, kdy Honzově kapele ze samých pankáčů bylo víc než podtitulem zmíněných dvacet. Toto nové vychází kapele k osmadvaceti, zároveň autorovi - i ostatním Visáčům - k padesáti. Visací zámek stejně jako punk není dead, ba při hloubce své orné brázdy ani nikdy nebude! schovat popis