Recenze V tichosti

Prouza je zpět s novým albem a v nové sestavě. To že se jedná o její letošní comeback, kapela odmítá s tvrzením, že obnovila činnost již v roce 2000 a od té doby je možné opět spatřit Prouzu na koncertních podiích. Přesto právě koncertní aktivita v posledních letech postupně vzrůstala, až kapela zjistila, že má dostatek kvalitního materiálu k natočení alba. A tak toto album je nejdůležitějším bodem v dosavadní obnovené činnosti a proto mu věnovala maximální péči. „Tahle deska není záležitost jednoho nebo dvou let. Nejdůležitější věc, která se ale v Prouze děje, je ta, že nápady, které byli zasunuté hluboko v podvědomí, se při společné práci postupně dostávají na povrch.“ Sděluje současný zpěvák Prouzy Karel Mařík. Příprava na toto album trvala více než rok a závěrečného mixu se ujal vynikající Dušan Neuwerth. Masteringu pak Tomáš Zůbek ve studiu Soundsquare. Album přesto nepřekračuje stopáž 40 min. „Obě naše předchozí desky byly podobně dlouhé a obě obsahovaly devět skladeb. My jsme se v tom rozhodli pokračovat. Chtěli jsme, aby deska zněla pevně a uceleně.“

„čistící program“ se všemi atributy virové nákazy

Na novém albu „V tichosti“ nechybí nic z toho, co od Prouzy čekají pamětníci. Syrový kytarový zvuk, podzimní sychravá nálada Severní Moravy, výborné písničky, kvalitní texty, téměř totální absence hostů a maximální soustředění na atmosféru. Jediné co možná pamětníky překvapí, je nepřítomnost, kdysi díky dikci tak charakteristického zpěvu, Tomáše Hampela. Prouza však vždy nebyla pevným sdružením vyvolených a za dob její existence se v kapele vystřídalo množství muzikantů. „Původně jsme vlastně vůbec neuvažovali o tom, že bychom pokračovali jako Prouza. Ale začaly vznikat nové skladby, byla tam společná myšlenka, přicházely nabídky na hraní, a i když postupně docházelo během let k další personální metamorfóze, už to tak zůstalo. Nemám pocit, že by si tím někdo z minulých nebo současných členů lámal hlavu. Zajímavé totiž je, že od začátku 80. let se v Brumerově Prouze a následně i Prouze vystřídaly na dvě desítky muzikantů. Vlastně jediným, kdo si pamatuje skutečný vznik a hraje s Prouzou nepřetržitě a až dosud je Láďa Franek.“ A i na tomto albu dokazuje Prouza, že kontinuita kapely pokračuje a i uprázdněná pozice za mikrofónem po odchodu Tomáše Hampela byla zaplněna více než adekvátní náhradou. Karel Mařík výborným způsobem doplňuje celou atmosféru alba. I proto lze souhlasit s mottem, které se dost často v souvislosti s Prouzou uvádí „Mění se jména, zůstává pocit“.

Vydání alba je doprovázeno i animovaným videoklipem na skladbu „Cestou domů“ a sérií koncertů, které vyvrcholí společným setkáním na podiích s jesenickými Priessnitz. Další videoklip se připravuje na skladbu „V tichosti“

Prouza však nečeká, jaký ohlas vzbudí současná nahrávka. Nedávno se totiž objevila na podiu a společně zahrála s mladou hiphopovou kapelou Sektor III. „Na jedné straně nás čekalo opovržení konzervativních posluchačů, na druhé straně téměř neobjektivní nadšení hlavně mladých návštěvníků. Jen velice málo přítomných však zůstalo nezaujatých. Už teď je jasné, že nezůstane jen u koncertů. Pracujeme na společné nahrávce.“