Perspektiva představuje jedno z nejkomplexnějších dobrodružství evropské civilizace a zároveň je vnímána jako jeden z jejích největších úspěchů. Je také patrně jediným výraznějším výsledkem vzájemné spolupráce mezi sférami umění a vědy. Perspektiva je vnímána především jako nástroj iluze. Jako formální princip tvorby obrazů odpovídajících nejvíce reálné zkušenosti. Za typické nástroje perspektivy je pokládáno zmenšování předmětů a figur v závislosti na vzdálenosti od pozorovatele, projekce, tj. zmenšování poměru stran a úhlů atd. Tuto omezenou představu o perspektivě jako racionální geometrické konstrukci doplnilo zkoumání jejího paradigmatického potenciálu, které její význam rozšířilo o otázky související s celou historií západní intelektuální tradice. Záměrem knihy není podat výklad k matematickému či geometrickému modelu perspektivy (a anti-perspektivy), ale ukázat ji v roli symbolu či emblému, ať již v teoretických pojednáních nebo jako součást výtvarných děl od renesance až po současnou dobu.

Petr Ingerle (* 1968) Absolvoval dějiny umění a historii na Filozofické fakultě MU v Brně a jednoleté studium dějin a filozofie umění a architektury na Central European University v Praze. Od roku 1999 pracuje v Moravské galerii v Brně, v současnosti jako kurátor sbírky kresby a grafiky 20. století. Připravil několik menších výstav současného umění a výstavní projekty Melancholie, Možnosti záznamů a Plocha, hloubka, prostor. Dále publikoval ve sbornících Pictura verba cupit, Libosad. Studie o českém a evropském barokním umění a katalozích Ejhle světlo a V zrcadle stínů. Umění a civilizace barokní Moravy. Perspektiva představuje jedno z nejkomplexnějších dobrodružství evropské civilizace a zároveň je vnímána jako jeden z jejích největších úspěchů. Je také patrně jediným výraznějším výsledkem vzájemné spolupráce mezi sférami umění a vědy. Perspektiva je vnímána především jako nástroj iluze. Jako formální princip tvorby obrazů odpovídajících nejvíce reálné zkušenosti. Za typické nástroje perspektivy je pokládáno zmenšování předmětů a figur v závislosti na vzdálenosti od pozorovatele, projekce, tj. zmenšování poměru stran a úhlů atd. Tuto omezenou představu o perspektivě jako racionální geometrické konstrukci doplnilo zkoumání jejího paradigmatického potenciálu, které její význam rozšířilo o otázky související s celou historií západní intelektuální tradice. Záměrem knihy není podat výklad k matematickému či geometrickému modelu perspektivy (a anti-perspektivy), ale ukázat ji v roli symbolu či emblému, ať již v teoretických pojednáních nebo jako součást výtvarných děl od renesance až po současnou dobu.

Petr Ingerle (* 1968) Absolvoval dějiny umění a historii na Filozofické fakultě MU v Brně a jednoleté studium dějin a filozofie umění a architektury na Central European University v Praze. Od roku 1999 pracuje v Moravské galerii v Brně, v současnosti jako kurátor sbírky kresby a grafiky 20. století. Připravil několik menších výstav současného umění a výstavní projekty Melancholie, Možnosti záznamů a Plocha, hloubka, prostor. Dále publikoval ve sbornících Pictura verba cupit, Libosad. Studie o českém a evropském barokním umění a katalozích Ejhle světlo a V zrcadle stínů. Umění a civilizace barokní Moravy. Perspektiva představuje jedno z nejkomplexnějších dobrodružství evropské civilizace a zároveň je vnímána jako jeden z jejích největších úspěchů. Je také patrně jediným výraznějším výsledkem vzájemné spolupráce mezi sférami umění a vědy. Perspektiva je vnímána především jako nástroj iluze. Jako formální princip tvorby obrazů odpovídajících nejvíce reálné zkušenosti. Za typické nástroje perspektivy je pokládáno zmenšování předmětů a figur v závislosti na vzdálenosti od pozorovatele, projekce, tj. zmenšování poměru stran a úhlů atd. Tuto omezenou představu o perspektivě jako racionální geometrické konstrukci doplnilo zkoumání jejího paradigmatického potenciálu, které její význam rozšířilo o otázky související s celou historií západní intelektuální tradice. Záměrem knihy není podat výklad k matematickému či geometrickému modelu perspektivy (a anti-perspektivy), ale ukázat ji v roli symbolu či emblému, ať již v teoretických pojednáních nebo jako součást výtvarných děl od renesance až po současnou dobu.

Petr Ingerle (* 1968) Absolvoval dějiny umění a historii na Filozofické fakultě MU v Brně a jednoleté studium dějin a filozofie umění a architektury na Central European University v Praze. Od roku 1999 pracuje v Moravské galerii v Brně, v současnosti jako kurátor sbírky kresby a grafiky 20. století. Připravil několik menších výstav současného umění a výstavní projekty Melancholie, Možnosti záznamů a Plocha, hloubka, prostor. Dále publikoval ve sbornících Pictura verba cupit, Libosad. Studie o českém a evropském barokním umění a katalozích Ejhle světlo a V zrcadle stínů. Umění a civilizace barokní Moravy. Perspektiva představuje jedno z nejkomplexnějších dobrodružství evropské civilizace a zároveň je vnímána jako jeden z jejích největších úspěchů. Je také patrně jediným výraznějším výsledkem vzájemné spolupráce mezi sférami umění a vědy. Perspektiva je vnímána především jako nástroj iluze. Jako formální princip tvorby obrazů odpovídajících nejvíce reálné zkušenosti. Za typické nástroje perspektivy je pokládáno zmenšování předmětů a figur v závislosti na vzdálenosti od pozorovatele, projekce, tj. zmenšování poměru stran a úhlů atd. Tuto omezenou představu o perspektivě jako racionální geometrické konstrukci doplnilo zkoumání jejího paradigmatického potenciálu, které její význam rozšířilo o otázky související s celou historií západní intelektuální tradice. Záměrem knihy není podat výklad k matematickému či geometrickému modelu perspektivy (a anti-perspektivy), ale ukázat ji v roli symbolu či emblému, ať již v teoretických pojednáních nebo jako součást výtvarných děl od renesance až po současnou dobu.

Petr Ingerle (* 1968) Absolvoval dějiny umění a historii na Filozofické fakultě MU v Brně a jednoleté studium dějin a filozofie umění a architektury na Central European University v Praze. Od roku 1999 pracuje v Moravské galerii v Brně, v současnosti jako kurátor sbírky kresby a grafiky 20. století. Připravil několik menších výstav současného umění a výstavní projekty Melancholie, Možnosti záznamů a Plocha, hloubka, prostor. Dále publikoval ve sbornících Pictura verba cupit, Libosad. Studie o českém a evropském barokním umění a katalozích Ejhle světlo a V zrcadle stínů. Umění a civilizace barokní Moravy. Perspektiva představuje jedno z nejkomplexnějších dobrodružství evropské civilizace a zároveň je vnímána jako jeden z jejích největších úspěchů. Je také patrně jediným výraznějším výsledkem vzájemné spolupráce mezi sférami umění a vědy. Perspektiva je vnímána především jako nástroj iluze. Jako formální princip tvorby obrazů odpovídajících nejvíce reálné zkušenosti. Za typické nástroje perspektivy je pokládáno zmenšování předmětů a figur v závislosti na vzdálenosti od pozorovatele, projekce, tj. zmenšování poměru stran a úhlů atd. Tuto omezenou představu o perspektivě jako racionální geometrické konstrukci doplnilo zkoumání jejího paradigmatického potenciálu, které její význam rozšířilo o otázky související s celou historií západní intelektuální tradice. Záměrem knihy není podat výklad k matematickému či geometrickému modelu perspektivy (a anti-perspektivy), ale ukázat ji v roli symbolu či emblému, ať již v teoretických pojednáních nebo jako součást výtvarných děl od renesance až po současnou dobu.

Petr Ingerle (* 1968) Absolvoval dějiny umění a historii na Filozofické fakultě MU v Brně a jednoleté studium dějin a filozofie umění a architektury na Central European University v Praze. Od roku 1999 pracuje v Moravské galerii v Brně, v současnosti jako kurátor sbírky kresby a grafiky 20. století. Připravil několik menších výstav současného umění a výstavní projekty Melancholie, Možnosti záznamů a Plocha, hloubka, prostor. Dále publikoval ve sbornících Pictura verba cupit, Libosad. Studie o českém a evropském barokním umění a katalozích Ejhle světlo a V zrcadle stínů. Umění a civilizace barokní Moravy. Perspektiva představuje jedno z nejkomplexnějších dobrodružství evropské civilizace a zároveň je vnímána jako jeden z jejích největších úspěchů. Je také patrně jediným výraznějším výsledkem vzájemné spolupráce mezi sférami umění a vědy. Perspektiva je vnímána především jako nástroj iluze. Jako formální princip tvorby obrazů odpovídajících nejvíce reálné zkušenosti. Za typické nástroje perspektivy je pokládáno zmenšování předmětů a figur v závislosti na vzdálenosti od pozorovatele, projekce, tj. zmenšování poměru stran a úhlů atd. Tuto omezenou představu o perspektivě jako racionální geometrické konstrukci doplnilo zkoumání jejího paradigmatického potenciálu, které její význam rozšířilo o otázky související s celou historií západní intelektuální tradice. Záměrem knihy není podat výklad k matematickému či geometrickému modelu perspektivy (a anti-perspektivy), ale ukázat ji v roli symbolu či emblému, ať již v teoretických pojednáních nebo jako součást výtvarných děl od renesance až po současnou dobu.

Petr Ingerle (* 1968) Absolvoval dějiny umění a historii na Filozofické fakultě MU v Brně a jednoleté studium dějin a filozofie umění a architektury na Central European University v Praze. Od roku 1999 pracuje v Moravské galerii v Brně, v současnosti jako kurátor sbírky kresby a grafiky 20. století. Připravil několik menších výstav současného umění a výstavní projekty Melancholie, Možnosti záznamů a Plocha, hloubka, prostor. Dále publikoval ve sbornících Pictura verba cupit, Libosad. Studie o českém a evropském barokním umění a katalozích Ejhle světlo a V zrcadle stínů. Umění a civilizace barokní Moravy.