Rudá Tygřice
317
Kč
DMOC 399 Kč
Ana je jedinou přeživší z cyrilské císařské rodiny. Nemá armádu, titul ani spojence. Navíc jí hrozí brutální pomsta samozvané císařovny Morganyi. Ta je odhodlaná ustanovit nový řád a prolévat přitom krev obyčejných lidí bez Přízně.
Aně zbývá jí jediné: znovu se spojit s Ramsonem Sedmilhářem. On...
číst celé
Nakupte společně
- Mohlo by Vás také zaujmout
- Další knihy autora
- Další zboží nakladatele
- Naposledy prohlédnuté
Podobní autoři
Štítky knihy
Návrh štítků k produktu
Navrhněte maximálně 5 klíčových slov (štítků) k tomuto produktu.
Za každý přidaný štítek musíte poté 5x ohodnotit štítky ostatních.
Nezapomeňte navrhnuté štítky uložit stisknutím tlačítka „Uložit přidané štítky“.
K této knize jste navrhli štítky:
Proč nakupovat u nás?
-
Největší skladové zásoby sortiment všeho druhu
-
Levná doprava doslova za pár kaček
-
Spokojení zákazníci známka kvality
-
Vyzvednutí kdekoliv místo vybíráte vy
-
Skvělá zákaznická podpora neváhejte zavolat
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
Postavy (hlavní hrdinka Ana především) mi jsou takové trochu lhostejné, bohužel se mi nepodařilo si k nim vypěstovat takový vztah jako předtím a knihu jsem dočetla vlastně jen proto, abych neměla nějakou rozečteno sérii.
Jinak si ale myslím, že by se spoustě čtenářům mohla líbit :)
První kniha byla dle mého názoru průměrné fantasy, které bylo nejlepší na začátku a pak se postupně zhoršovalo, ale ve finále to bylo celkem fajn počtení, tedy až na ten konec, který mě svou nelogičností donutil protočit panenky a frustrovaně si odfrknout. V pro mě dost otravném duchu, v jakém se nesl závěr předešlé knihy, se druhá kniha nesla celá..
Postavy co mi byly sympatické svůj šarm ztratily a postavy co mě štvaly, mě štvou ještě víc. Největší problém mám s tím, jak autorka řeší pasáže, kdy hlavní postavy čelí jisté smrti. Vždy se objeví někdo, kdo je zachrání. Vždy. Charaktery tak díky tomu působí nesmrtelně a nemáte o ně vůbec strach. Podle toho, jak to autorka popisuje buďto snesou ztrátu padesáti litrů krve, dokážou si zhojit rány a zlomeniny v rámci hodin, mají extrémě snížené prahy bolesti a nebo je prostě nějaký charakter zachrání i když kolikrát ani nemá důvod, proč u té záchrany zrovna je. Ach ty šťastné náhody. Taky mi přijde dost úsměvné že se v knize neustále prolívají oceány krve, ale na první (a zatím jedinou) pusinku musíte čekat 2 knihy. Násilí, vraždy, boje, mučení a potoky krve jsou v pohodě, ale nedej bože aby se objevil byť jen náznak čehokoli sexuálního. V knize je tolik situací, které mi doslova pily krev, až to snad ani není možné.
Pro dobarvení stupidity některých pasáží zde uvedu příklad z první půlky knihy:
Hlavní hrdinka putuje sama zraněná noční divočinou uprostřed ničeho. Jede cestou, která se, jak sama řekne, nevyužívá, protože je nebezpečná. Je tam napadena vlkem, kterého ve svém stavu nemá šanci porazit, ale přesně v okamžiku, kdy ji má vlk zasadit smrtelný úder, ho srazí k zemi úder zachránce. Tento zachránce, jako důvod jeho přítomnosti uvede, že ji hledal. V divočině. Kterou nikdo dobrovolně neputuje. Jakáto šťastná náhoda. Takovouto náhodu snesu jednou za knihu.. ne 20x. V tomto případě si o 20 stránek později spisovatelka vycucá z prstu že zachránce měl s sebou spřízněnkyni sněhu a díky tomu ji našel. Takže tato spřízněnkyně má evidentně schopnost cítit všechny na celém světadílu, kteří jsou v kontaktu se sněhem. Jo to má logiku.
Bohužel takovýchto záchran na poslední chvíli je kniha plná. Konkrétně tato pasáž se odehrává v prvních 100 stránkách knihy a už se jednalo o třetí takovouto záchranu. Třetí. Ve 100 stránkách. Tento nešvar se děl už v první knize a taky poměrně často, ale tam mě ještě tolik nerušil, ale už je toho moc a každá další takováto situace, mě jen nutí protáčet panenky se slovy "Zase? To jako vážně?".
Teď k hlavním postavám.
Ana mi nijak zvlášť sympatická nebyla nikdy a má ten problém, že ji buďto lidi milují a mají ji za bohyni a nebo se jí vysmívají a mají ji u zadele. Nic mezitím není a u toho druhého případu vždy ostatní usměrní do patřičných mezí svou přízní. Né svou diplomacií, charismatem, nebo autoritou. Prostě hrubou silou. Působí to pak na mě tak, že kdyby svou moc neměla nikdo by ji nebral vážně. Pasáž kdy Ana zachrání zcela zjevného sadistického psychopata, který se reálně ani ne před hodinou před jejíma očima snažil zabít Ramsona, je vyloženě k smíchu. Normálně Jsem se pleskala do čela se slovy proč? Samozřejmě že se jí tento hloupý dobrý skutek vymstí asi 1000x.
Ramson se vždy tváří jako schopný a nedotknutelný mistr světa, co ví všechno a nic ho nezastaví, ale vždy ho chytí. A vždy to je jistá smrt a začne se loučit se životem. A vždy ho někdo zachrání. Je to otravné. Kolikrát jsem si řekla, že bych možná byla radši, kdyby už umřel. Jiné postavy umřou po jednom bodnutí, ale Ramson, který měl umřít už tak padesátkrát z toho vždy někdo dostane.
Kais je vcelku dobrá postava s dobrým příběhem, ale v knize proběhne asi pětistránková pasáž, kdy změní stranu, ale tato pasáž se zvrátí zpět během dvou stránek. Prostě proč to tam je?
Linn je May verze 2.0. I jejich osobnosti a motivace mi přijdou totožné, akorát Linn se umí líp prát. Nevím jestli to je tím, že spisovatelka neumí psát líp charaktery, nebo je to záměrné, ale nechápu proč May zabila když o půl knihy později do příběhu zasadí její náhradu.
Kniha je strašně černobílá.. buďto jste zlý a nebo hodný. Nic mezi není.
Jednoho z největších záporáků první knihy tu jaksi odsunou na druhou kolej a jeho linku spisovatelka na konci knihy uzavře. Čekala jsem od toho víc vzhledem k tomu kolik prostoru mu bylo věnováno v první knize. Tady působil druhořadě, ale chápu - Už prostě jaksi pro příběhové účely spisovatelce k ničemu nebyl, tak to tak nějak narychlo ukončila.
Upřímně vůbec nemám chuť číst poslední díl, ale nemám ráda nedočtené série a třetí díl už mám navíc i doma. Rozhodně netvrdím, že si knihu někdo jiný neužije, ale pro mě zkrátka není. Za mě horší než první kniha.