Prvních 100 stran bylo čiré utrpení. Možná 130. A pak se to pomalinku začalo zlepšovat, rozehrála se tam nějaká zápletka a už se to docela dalo číst. Za co dávám knize plusové body je to, že pasáž s arénou se mi v hlavě přehrávala úplně jako nějaká filmová scéna, což je vždycky u knihy super. Ale jinak mě celkově nijak nenadchla, byla to pro mne dost průměrná kniha. I když myslím, že dřív bych ji ohodnotila líp.

Celkově mi přijde, že tato série už je taková dost doplňková, hlavně na vyždímání peněz, i když nápad není špatný a první díl jsem si tehdy před dvěma lety velmi užila.

Co se týká postav, tak mě vesměs nikdo moc nezaujal, trochu jsem měla problém si Josephine a Emmie představovat staré, Meg je... prostě Meg, no.. Svým způsobem se mi líbilo nebo bavilo Apollónovo ego a naopak jeho psychický vývoj, proměna mi přišla až kýčovitá, přehnaná a nereálná. To s tím sebeobětováním.. až bych řekla, že to bylo téměř přes čáru. Kupodivu jsem si vcelku oblíbila bezhlavého ducha Agametha. A zjistila jsem, že už jsem asi vyrostla z toho "fangirlingu" a "přehypeovávání" postav stylu "Ó, Leo je úžasný!!"

Knihu jsem nakonec četla prakticky jen proto, že ji mám v aj koupenou doma a docela lituju, že jsem si pořídila i 3. díl, na který se pak někdy teda vrhnu. schovat popis