Recenze Kostřičky

Kapela Budoár staré dámy vznikla již v roce 1998 a svým osobitým projevem se okamžitě zařadila do rodiny „divných“ kapel z Brna. V září 2020 vychází u Indies Scope jejich šesté oficiální album s názvem Kostřičky. Za 22 let jejich existence punkové výkřiky vystřídala soustředěnost a nečekaná přátelství. Kostřičky jsou koncepčně ucelená deska, která má tvar a svoji tvář. Výhradním autorem textů je totiž básník Lubor Kasal. Jeho silných obrazotvorných textů (ať už vybraných z vydaných sbírek, či napsaných přímo pro Budoár) se Marta zhostila tak přirozeně, že si možná ani posluchač nevšimne, že nezpívá své vlastní. Dalším výrazným pojidlem desky je osobitá postprodukce nahrávek vložená do rukou producenta a hudebníka Tomáše Vtípila. Ten s rozhodností řezníka místy oholil nahrávku na kost, maso nasekal, nasamploval a zpět naimplantoval. Svou křídlovkou rozvinul trumpety hostujícího Pepy Hřebena a fagot Broňka Šmida tak, že dechy nakonec provázejí celé album. Vítanými hosty jsou hlasy zpěvaček Prune a Vladivojny La Chii a zvuk klavíru. Tělesnost je na desce všudypřítomné téma. Ožívá neživé. I naopak. Na obalu desky vzniklé ve spolupráci s grafikem Františkem Eliášem kapela zápasí s kostrou a kůží párty-stanu. Ne a ne stan (podobně jako své skladby) sestavit tak, jak se podle manuálu má. schovat popis