Recenze Poslední zhasne

Jaromír Kratochvíl z vydavatelství Indies Happy Trails má rád hudbu 60. a 70. let, a proto vydává alba s novými písněmi skupiny Původní Bureš. Zatímco nástrojové obsazení a orientace na příběhy vychází z amerického folkrocku, interpretací Původní Bureš čerpá i z punku, případně z tradice spontánního hraní po hospodách (českých nebo třeba irských). Je to tedy něco mezi syrovým rockem a folkem, přičemž základní nástroje (kytaru, basu a bicí) doplňují nepostradatelné tóny foukací harmoniky, houslí, případně akordeonu. Fumas a spol. nejsou interpreti, kteří by vystavovali na odiv školené hlasy či muzikantskou zručnost. Jejich přístup je lidový se všemi klady a zápory, které k tomuto označení patří. Původní Bureš natočil album Poslední zhasne z valné části naživo. Na desce naleznete příběhy i lyriku, lidové inspirace i kytarovou psychedelii.