Dobrou noc, světlo

Nové album brněnské vícedívčí kapely Budoár staré dámy "Dobrou noc, světlo" je na světle světa po třech letech od minulé desky. Nastražte uši a poslouchejte, co všechno se za tu dobu přihodilo. Zvenku slyšíme křik zevnitř člověka, autorky hudby, která poprvé na této desce zpívá téměř výhradně... číst celé

Nové album brněnské vícedívčí kapely Budoár staré dámy "Dobrou noc, světlo" je na světle světa po třech letech od minulé desky. Nastražte uši a poslouchejte, co všechno se za tu dobu přihodilo. Zvenku slyšíme křik zevnitř člověka, autorky hudby, která poprvé na této desce zpívá téměř výhradně svými slovy: "Jsou to situace, setkání s lidmi a především setkání se sebou." Nové album je proti předchozím počinům BSD více osobnější a možná i trošku smutnější, než by posluchač od téhle kapely očekával.

Pokud se pokusíte zaškatulkovat tuhle vícedívčí partičku, nepovede se vám to. Budoár je považován za pokračovatele tradic brněnského alternativního rocku. Ať je to tak či onak, jedná se o záležitost nesmírně poetickou, přemýšlivou, zároveň však neuvěřitelně energickou a zábavnou. A to potvrzuje i nové album Dobrou noc, světlo.

Album se nahrávalo v brněnském studiu Indies v průběhu let 2006 a 2008. Leadrem akapely je Marta Svobodová a ta sděluje „Písničky vznikají průběžně, nahrávat je chodíme, když jich umíme zahrát šest - v různých rychlostech, při plném osvětlení, při svitu lampičky i potmě.“ Přesto má album sevřený tvar a BSD svůj jasný rukopis. Postupný přechod od kdysi legendárních dvouakordovek, kterými kapela před 10 lety válcovala posluchače, ke složitějším kompozicím je na novém albu definitivní. „Je to jako by vám dali bagřík a řekli: hraj si s tím celý den. Rozhodující je, že nás baví hrát a vymýšlet... a až na druhém místě se ohlížíme, jestli to někoho baví poslouchat. Samozřejmě že nás těší, když se písně líbí a posluchači si zpívají a tančí.“ Celá deska včetně obalu bydlí ve velikém domě v Kohoutovicích, kde to tiká, syčí, kde se vaří, kde se kliká a exportuje, kde lidé mluví, smějou se pláčou. Poprvé také na desce zaznívají klávesy, které významně dotváří atmosféru skladeb vedle nakřáplých kytar, elektrických houslí, svěžích bicích a zdobné baskytaře. Pozornost strhující zpěv Marty Svobodové vypráví neuvěřitelně uvěřitelně... tak, že nemůžete nic jiného, než poslouchat.