Košík
zboží
(prázdné)
Nakupte společně
- Mohlo by Vás také zaujmout
- Další knihy autora
- Další zboží nakladatele
- Naposledy prohlédnuté
Podobní autoři
Štítky knihy
Návrh štítků k produktu
Navrhněte maximálně 5 klíčových slov (štítků) k tomuto produktu.
Za každý přidaný štítek musíte poté 5x ohodnotit štítky ostatních.
Nezapomeňte navrhnuté štítky uložit stisknutím tlačítka „Uložit přidané štítky“.
K této knize jste navrhli štítky:
Hodnocení štítků
V tuto chvíli není co ohodnotit.
Klikněte na štítek, který se více hodí k produktu.
![]()
Nyní následuje 5x hodnocení štítků ostatních.
Proč nakupovat u nás?
-
Největší skladové zásoby sortiment všeho druhu -
Levná doprava doslova za pár kaček -
Spokojení zákazníci známka kvality -
Vyzvednutí kdekoliv místo vybíráte vy -
Skvělá zákaznická podpora neváhejte zavolat
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
Hned od začátku jsem tušila kam to vše směřuje, měla jsem pár teorií jak to skončí, ale myslím si, že to vůbec nevadí, protože kniha není o záludných zvratech, ani šokujícím konci ( i když samotný konec byl velice silný a emocionální ), ale spíš poukazuje na silnou bariéru oddělující svět dětí a dospělých a mapuje vztah mezi otcem a dcerou. Může se zdát, že tato témata jsou již ohraná, ale způsob, jakým jsou vyprávěna určitě ohraný není, a to považuji za velkou devízu tohoto titulu.
Zpočátku jsem se trochu obávala příběhu viděného očima sedmileté dívky, ale musím uznat, že mé obavy byly liché a já se velice snadno a rychle ponořila do příběhu, který se od ostatních v mnohém odlišuje. Co knihu dělá originální a zvláštní, je právě hlavní vypravěčka, která svůj příběh vypráví skze rozhovory se svou imaginární přítelkyní Clemestou, která je v jejích očích výjimečná a po celou cestu Dolly dobře radí. Ta se však radami Clemesty příliš neřídí a chce si užít táty, protože je pro ni vzácný. Postupem času čtenář odhaluje, že nic není takové, jaké se na první pohled zdá, ale především, že všechno je lež.
I když můžete velmi brzy tušit, jakým směrem se příběh bude odehrávat (já nic netušila a o to více jsem byla na konci překvapená), zjistíte, že nic není černobílé, a to ani Dollyin táta, který působí už od prvních stránek nedůvěryhodně. Nečekejte však růžový konec, kterým příběh může celou dobu zavánět. Pokud jste četli již autorčinu prvotinu, tak musíte tušit, že si pro vás připraví nejedno překvapení na závěr.
Někdo může namítat, že tempo příběhu je příliš pomalé a v podstatě se celou cestu nic převratného neděje. Zdání však klame, neboť tím si autorka připravuje půdu pro emocemi nabitý konec, který vás vyždímá až do poslední kapky. Na závěr se strhne lavina a jedno oko nezůstane suché. Děj je plný dialogů, které vás udrží v pozoru, takže vám stránky budou ubíhat pod rukama. Jakmile knihu otevřete, už ji nebudete chtít dát z ruky a budete zvědaví, jak vše dopadne.
Po dlouhé době jsem se setkala s originálním pojetím příběhu v daném žánru a jsem nadšená. Chtěla bych však zdůraznit, že kniha a samotný příběh, jakož i jeho vypravěč, nesedne každému čtenáři. Je však výbornou sondou do duše malého nevinného dítěte, které se snaží vyrovnat s konflikty rodičů, jenž pošramotí každou dětskou mysl. Vytěsnit špatné vzpomínky se zdá být nejlepším řešením, ale i chytrá kobylka Clemesta ví, že ne vždy to, co považujeme na první pohled za správné, správné i ve skutečnosti je.
Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou celého příběhu je sedmiletá holčička Dolly. Nedávno jsem četla knihu Smrtící útes, u které jsem byla nadšená vypravěčem, tam to byl jedenáctiletý kluk, a proto i v knize Všechno je lež jsem se právě na tento fakt těšila.
Dolly se svým otcem odjíždí – poměrně na rychlo – z domu a v autě putují za dobrodružstvím.
Dolly je nadšená, už dlouho s tatínkem nebyla jen sama, jenže tátovo chování úplně neodpovídá tomu, že by si měli užívat vzájemné blízkosti.
Ač navštíví zábavní park, Dolly se ocitne v cizích státech, kde nikdy nebyla, taťka ji koupí téměř vše, na co jen pomyslí, stejně tady něco nehraje…
Líbilo se mi pozorovat, jak Dolly a její nejlepší (imaginární) kamarádka Clemesta, vnímají nastalou situaci. Jak se Dolly nesnaží vypátrat ve své hlavě střípky minulosti a pamatuje si jen to, co pro ni bylo důležité, ale to důležité je právě ona omáčka k celému vyřešení, které dostanete až s koncem knihy.
S touto postavou se autorka opravdu překonala, její chování odpovídalo věku a vše, co vnímala okolo sebe a co se dělo, bylo opravdu očima malého dítěte.
Jen teda ta její chytrost… to bylo první, co mě docela iritovalo a neuměla jsem se přes to přenést. Doslova mi tím Dolly lezla na nervy. A bohužel se to táhlo celým příběhem. Ke čtenářům promlouvá právě Dolly, a téměř vše, co vidí, udělá, musí nějakým způsobem vysvětlit. V tu chvíli pro mne vznikaly docela „nudné“ pasáže, díky kterým jsem neměla pocit, že se do příběhu Všechno je lež vžívám.
„Táta zaťal ruku v drtivou pěst. To je pěst, která doma občas rozbíjí věci, když se pořádně naštve. Není to jeho vina, může za to medvěd Vztekloun, který v něm bydlí a procitá v mrzuté náladě, pokud někdo udělá nějakou hloupost. Občas se tenhle medvěd Vztekloun popere s jinými tatínky a pak se vrací domů s monokly na očích. Z medvěda Vzteklouna je máme do pláče, tátu to pak ale vždycky hrozně mrzí a je láskyplnost sama, dají hlavy k sobě a špitají si spoustu něžných slůvek a máma celá září štěstím.“
V knize nejsou kapitoly, ale pouze části příběhu, jež určují dny, kdy je Dolly se svým otcem na cestě. Musím se přiznat, že někdy jsem tušila, co se asi děje, ale pak přišel moment, který mne vyvedl z omylu a tak to bylo až do konce. Věřím, že kdyby Dolly nebyla tolik přemýšlivá, kdyby tam bylo méně myšlenek a více tajemných nápověd, byl by pro mne děj více zajímavý a hodnocení by bylo vyšší.
Protože co autorka opravdu umí, a tady to taky dokázala, udělat jakousi psychologickou sondu do hlavy hlavního hrdiny. Už v předchozí knize mi ukázala, že nemusíte mít žádné kladné hrdiny, že můžete mít „obyčejný“ příběh, který se dá dotáhnout k dokonalosti, a v románu Všechno je lež k tomu měla skvěle našlápnuto.
Věřím, že spousta čtenářů se mnou souhlasit nebude, viděla jsem některé hodnocení, které jsou jiné než mé, ale jak se říká, sto lidí, sto chutí. Jelikož si autorka u mne nasadila laťku hodně vysoko, čekala jsem příběh, který mne strhne, doslova mě psychicky vyždímá a já nebudu ani dýchat, než se doberu konce.
Jenže tady k tomu nedošlo. Věřím, že to je právě tou Dolly samotnou, ke které jsem se už od začátku postavila negativně a pak si už neuměla užít vše ostatní okolo.