Recenze 1945: Léto běsů

Kapitulace je podepsána, šeříky voní. Je po válce, ale svět už nikdy nebude jako dřív.

Třetí díl autorem zamýšlené tetralogie. Běsi nemizí, ale spíše se v lidech zabydlují, často v rafinovaných převlecích. Čechoslováci vítají volnost a mír, ale vědomě i nevědomě navlékají hlavu do oprátky nových nesvobod. Měsíce plné šťastných návratů, nových začátků, ale i surových odplat, kamuflování pofiderních válečných kariér, sebevražd a zklamání. Dramatický příběh rodiny Šámalových a jejich nalezených dětí se protíná s příběhem lékaře a kozáka Nikolaje Kelina, který kdysi utekl z Ruska, aby se zde dočkal poválečného zatčení NKVD a jen zázrakem unikl deportaci na Sibiř. Loupežné vraždy německých farářů na Broumovsku se „potkávají“ s příběhem zachráněné velbloudice, kterou odvádějí skauti do pražské zoo. Václav Černý putuje rodným Náchodskem, čestná jednotka „partyzánů“ při odhalování pamětní desky přestřelí dráty vysokého napětí, které pak zabíjejí v davu. Ostatně je to profesor Černý, kdo na jednom místě svých vzpomínek píše: „Historiku, věz, že dějiny naší soudobé národní krize budeš musit zahájit už tou rozptýlenou a bezděkou kocovinou českých myslí v druhé půli roku pětačtyřicátého.“