Ke knize jsem se dostala už hrozně dávno, ale nikdy mě nějak nezaujala. Až po referátu v sedmé třídě jedné mé spolužačky jsem si řekla, že bych si knihu určitě měla přečíst. Knihy jsem si ale kupovat nemohla (chvíli předtím mi totiž přišel velký balík), takže jsem byla opravdu ráda, že ji měli u nás v knihovně. Po přečtení jsem z knihy byla nadšená a toužila jsem ji mít doma. Takže jsem využila spolupráce a napsala si o toto dílo.
Tehdy jsem byla nadšená z obálky, což se doteď nezměnilo. Vypadá jednoduše, ale skvěle souvisí s příběhem a odrazuje osobnost Violet i Thea.
Jelikož má jedna z postav bipolární poruchu, nemohu úplně přesně posoudit, jestli se chová přijatelně ke svému postižení. Ale podle toho, co jsem si o tom přečetla, bych řekla, že je to možně. Finch je velice záhadná bytost. Místy mi sice vadil, ale nemohla jsem se přestat smát jeho pokusům o získání Violet. Měl zkrátka své kouzlo. Violet mi místy připomínala mě samotnou. A pokud se u ní nějaká má vlastnost nenašla, stoprocentně byla u její sestry Eleanor. Bohužel jsem si ji i přesto neoblíbila. Připadalo mi, že je neprůbojná a k Finchovi se chovala hezky jen, když byli sami. Nechtěla, aby ji s ním někdo viděl jen proto, že on byl Theodor Magor a ona zkrátka patřila ke smetánce školy. Během příběhu, ale vidím vývoj její osobnosti, což je skvělé.
Styl psaní byl opravdu jednoduchý a to se doráželo i v popisech. Ke knize se to hodilo, protože příliš básnicky psaná nebyla, ale chtělo to něco, co by tomu dodalo jiskru. Velice se mi líbilo, že kapitoly byly psané z pohledu obou hlavních hrdinů, čímž jsem mohla nahlédnout blíže do jejich světa. Navíc autorka vyprávěla dvěma různými jazyky a i popisy nebo mluva odpovídalo charakterům postav.
Příběh na mě hluboce zapůsobil. Autorka psala jednoduše, což odpovídá žánru pro mládež, ale zároveň psala o složitém tématu, o kterém by se mělo mluvit. Myslím si, že je dobře, že se takovým knihám věnují i YA spisovatelé (ačkoli Jennifer Niven není pravým autorem pro mládež). Kniha mě opravdu oslovila a něco ve mně zanechala. Ještě dlouho po přečtení jsem jen hleděla do prázdna s nepříjemným pocitem v hrudi. Konec byl opravdu dojemný. Ačkoli jsem čekala, jak dopadne, i tak mě zasáhl.
I když se mi kniha ohromně líbila, nemůžu jí dát plný počet hvězd, jelikož musím přihlédnout k některým mínusům ohledně postav. I přes to se mi ale knížka moc líbila a jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Myslím, že určitě neuděláte chybu, když si ji koupíte nebo půjčíte, protože vás její přečtení donutí zamyslet se a uvědomit si, co je opravdu důležité, protože zítra už k tomu třeba nebudete mít možnost.
Recenze
Ze začátku jsem se do té knihy nemohla vůbec začíst ale asi po 40 stránce, jsem se tak začetla, že jsem nemohla přestat číst.
Tahle kniha mě moc zaujala tím, že hodně otevřeně popisuje problémy a myšlenky, které jsou podle mě aktuální a pasují do dnešní doby teenagerů. Moc jsem si oblíbila Finche, který mi byl hrozně sympatický a i když měl bipolární poruchu, tak měl podle mě nádherné myšlenky a pohledy na život. Violet mi přišla hodně uzavřená do sebe a nebyla mi až tolik sympatická ale když poznala Finche, tak se podle mě hodně změnila, vlastně oba se hodně změnili. Myslím že to byl osud, aby se potkali, protože oba potřebovali někoho komu by se mohli se vším svěřit a důvěřovat mu. Nakonec jsem si je oba neskutečně oblíbila!
Knížka je o lásce, přátelství ale především o životě a hledání sebe samotného. Má nádherné myšlenky a úvahy, nad kterými jsem dlouho přemýšlela a jsou prostě úžasné. Myslím že i když si na konci knihy trochu pobrečíte tak si ji neskutečně oblíbíte. Moc doporučuji!
Bezkonkurenčně nejlepší heavy contemporary co jsem kdy četla, doporučuju.
Hlavní hrdinové jsou úplně jinačí než v jiných příbězích, není to žádný tuctový příběh. Je to příběh plný lásky, kamarádství, porozumění, odvahy, ale také obrovské bolesti a nespravedlnosti. Konec jsem absolutně nečekala a pořádně ho probrečela...
Filmová verze je proti knižní otřesná, nenechte se zmást.
„Něco jsem už v životě přežil, vím, že nemůžete počítat s věcmi, které jsou právě teď kolem vás. nemůžete zabránit tomu, že lidi umírají. Nemůžete je zastavit, když odcházejí. Nemůžete zabránit ani tomu, že odejdete vy sami."
Takže ano knížka je nádherná ale pokud se do ní pustíte počítejte s tím že skončíte se zlomeným srdcem a ještě dlouho ve vašem srdci zůstane.
Přibeh mě velmi zasáhl a celkově Všechny malé zázraky je jedna z mích nejoblíbenějších knih.
Violet a Finche si zamilujete .
Autorka má užasnou formu psaní, kniha je prostě skvělá zápletka je dechberoucí a romantická linka je na tom stejně . Knížka je velmi čtivá, stránky mi doslova mizely pod rukama a než jsem se vzpamatovala byl konec knihy . Knihu jsem četla už po třetí a stejně mě dostane .
Už to jsou tři roky, co jsem tuto knihu naposledy četla a nemám slov. Kniha vás opravdu pohladí po duši a ještě dlouho na ni budete vzpomínat!
Strašně se mi líbila hvězdná obloha ve Finchově skříni a jeho láska k Violet. A i když jsem úplně nepochopila všechny ty jeho myšlenkový pochody, protože ty může pochopit jenom ten, kdo má s poruchou osobnosti svoje vlastní zkušenosti, tak jsem na něj byla ze začátku naštvaná, že to udělal. Že to dotáhnul do konce a utopil se. A i když jsem plně tu pohnutku skončit to, nepochopila a asi ani nikdy nepochopím, díky za naprosto krásný momenty s knihou, která lehce zpracovává nelehké téma a která může změnit životy.
Ve knize se střídají úhly pohledu, kde dva středoškoláci Finch a Violet se potkají čirou náhodou na strěše budovy, kde jí vlastně Finch zachrání a pak se zkamarádí a nakonec z toho vznikne něco víc.
Úžasná kniha, není toho moc, co bych jí mohla vytknout.
Vůbec jsem nepřemýšlela, jak by mohl dopadnout konec, ale že skončil takhle jsem si nemohla dlouho připustit. Silný příběh, který doporučuji k přečtení.
Autorka píše skvěle, příběh si užíváte až tolik, že zapomínáte na hlavního záporáka knihy - depresi. A ta se objeví v takových chvílích, že si čtenář může maximálně utírat oči. Všechny malé zázraky rozhodně doporučuji. Jedna z mých nejoblíbenějších knih.
Nádherná, citlivá knížka s tématy jako hledání sebe sama, pocit viny, psychické nemoci, která ať už jsou či nejsou nám blízká. Autorka Jennifer Niven vše toto podala s tak lehkou a čtivou formou, ale přesto silné poselství zůstává v knize hluboko zakotveno. Přečetla jsem si i poznámky autorky a pocit z knihy byl ještě silnější, když jsem se dozvěděla, že si autorka prošla něčím podobným.
Finche, zvlášť on a Violet zůstanou v mém srdci hodně dlouho.
U každé knihy, která stojí za to, píši, aby si ji lidé přečetli a u Všech malých zázraků to platí stonásobně.
Budeme pokračovat tím, že mě ještě žádná YA knížka tak nezasáhla jako tato.
Můžeme pokračovat tím, že jsem se chtěla zapojit do jejich dobrodružství. Chápala jsem jak se cítí. A věřila všemu co v knize bylo napsáno. Je to příběh který bych si s klidnou hlavou přečetla znovu.
Jeniffer Nivenová vytvořila příběh, který svou tématikou, zasáhne dle mého každého. Je potřeba ho číst když je na to správná nálada.
Za mě je to jasných 5* :-)
Dva odlišní lidé, jejichž osudy se propletou.
Theodor Finch. Kluk trpící bipolární poruchou. Jednou je nahoře, podruhé zas úplně dole.
Violet Markeyová. Na první pohled bezstarostná mladá dívka, která se ovšem velmi těžce vyrovnává se smrtí své starší sestry.
Co mají tito dva hrdinové společného? Oba spojuje myšlenka na smrt.
Setkají se spolu na vrcholu školní věže.
Oba chtějí skočit.
Ale navzájem se zachrání.......
A tak začíná příběh dvou naprosto odlišných lidí.
Dle mého názoru je knížka velmi dobře napsaná. Skvěle je zde popsána problematika bipolární poruchy, kterou trpí poměrně dost lidí, ačkoli se o tom téměř nemluví.
Knížka se mi líbila, a přestože se mi četla hůř, můžu jen a jen doporučit.
Bohužel ne vždy jsou tak kapitoly veselé. Nemají se komu svěřit - doma je toto téma tabu a mezi spolužáky nemají nikoho s kým by své myšlenky chtěli sdílet - . Pak se ale setkají a všechno se najednou změní.
Violet se začne učit, jak žít a nebát se smrti a no oplátku bude po Finchovi chtít, aby on o smrti nepomýšlel tak kladně.
Je ale velký rozdíl snažit se vyléčit osobu zasaženou smutkem a tu, kterou sužuje skrytá, ale o to nepříjemnější psychická nemoc.
Všechny malé zázraky je kniha, na kterou rozhodně dlouho nezapomenu. Podobně laděné knihy s pochmurnější tématikou se vryjí do paměti asi každého čtenáře právě proto, že se vymykají šťastné YA literatuře.
Jennifer Niven se v knize zabývala tím, jak křehcí a zranitelní jsou lidé ve svém nitru a ještě k tomu se pustila i do tak ožehavého téma jako je psychická nemoc.
Knize bych vytkla nějaké mouchy - možná proto, že jsem v poslední době četla více knih s podobným melancholickým laděním a měla jsem ji tedy s čím srovnávat - ale na druhou stranu musím říct, že si mě kniha získala svou hloubkou a právě onou melancholií, která v ní panovala.
I přes tyto menší nedostatky má kniha v sobě to, co takové příběhy měly mít - nutnost zamyšlení. "Před tím, než umřu, chci.."
Tahle kniha mi připomínala Hvězdy nám nepřály. Příběh krásný, neměl chybu. Čtenář celý děj prožívá s nima a jen čeká, jak to asi dopadne. Hodně dojemná knížka.
Vlastně jsem si jí pořídila jen kvůli obalu ( ikdyž se říká "nesuď knihu podle obalu" ale skoro každý se koukne nejdřív na grafiku knihy)
Po přečtení asi 100 stránek jsem se nemohla odtrhnout, miluju knížky kde hlavní nebo vedlejší hrdina trpí nějakou poruchou, (třeba knižka Uvnitř mé hlavy je také dokonalá) je to podle mě trochu knížka na zamyšlení.
Takže takhle knížka stála určitě za přečtení, můžu jen doporučit.
Btw: ten konec mě prostě vzal za srdce a když jsem ho četla ve škole rozbrečela jsem se
Tehdy jsem byla nadšená z obálky, což se doteď nezměnilo. Vypadá jednoduše, ale skvěle souvisí s příběhem a odrazuje osobnost Violet i Thea.
Jelikož má jedna z postav bipolární poruchu, nemohu úplně přesně posoudit, jestli se chová přijatelně ke svému postižení. Ale podle toho, co jsem si o tom přečetla, bych řekla, že je to možně. Finch je velice záhadná bytost. Místy mi sice vadil, ale nemohla jsem se přestat smát jeho pokusům o získání Violet. Měl zkrátka své kouzlo. Violet mi místy připomínala mě samotnou. A pokud se u ní nějaká má vlastnost nenašla, stoprocentně byla u její sestry Eleanor. Bohužel jsem si ji i přesto neoblíbila. Připadalo mi, že je neprůbojná a k Finchovi se chovala hezky jen, když byli sami. Nechtěla, aby ji s ním někdo viděl jen proto, že on byl Theodor Magor a ona zkrátka patřila ke smetánce školy. Během příběhu, ale vidím vývoj její osobnosti, což je skvělé.
Styl psaní byl opravdu jednoduchý a to se doráželo i v popisech. Ke knize se to hodilo, protože příliš básnicky psaná nebyla, ale chtělo to něco, co by tomu dodalo jiskru. Velice se mi líbilo, že kapitoly byly psané z pohledu obou hlavních hrdinů, čímž jsem mohla nahlédnout blíže do jejich světa. Navíc autorka vyprávěla dvěma různými jazyky a i popisy nebo mluva odpovídalo charakterům postav.
Příběh na mě hluboce zapůsobil. Autorka psala jednoduše, což odpovídá žánru pro mládež, ale zároveň psala o složitém tématu, o kterém by se mělo mluvit. Myslím si, že je dobře, že se takovým knihám věnují i YA spisovatelé (ačkoli Jennifer Niven není pravým autorem pro mládež). Kniha mě opravdu oslovila a něco ve mně zanechala. Ještě dlouho po přečtení jsem jen hleděla do prázdna s nepříjemným pocitem v hrudi. Konec byl opravdu dojemný. Ačkoli jsem čekala, jak dopadne, i tak mě zasáhl.
I když se mi kniha ohromně líbila, nemůžu jí dát plný počet hvězd, jelikož musím přihlédnout k některým mínusům ohledně postav. I přes to se mi ale knížka moc líbila a jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Myslím, že určitě neuděláte chybu, když si ji koupíte nebo půjčíte, protože vás její přečtení donutí zamyslet se a uvědomit si, co je opravdu důležité, protože zítra už k tomu třeba nebudete mít možnost.