Tato kniha má neskutečnou sílu. Nevím, ani po přečtení, v čem spočívá, ale jsem si jistá, že kdokoliv po ní sáhne, bude okouzlen, neodtrhne se, dokud ji nepřečte. Přitom v ní nejde o žádnou brutální vraždu, abychom si přáli poznat vraha, ani o žádnou záhadu, při které by nám vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Je to příběh o třech generacích žen, babičky, matky a dcery, který je psán lehkou, působivou formou. A čtete v kuse od první stránky do poslední.

„Rozhodla se, že si nechá vlasy rozpuštěné, a prosadila si to na poslední chvíli. Navzdory matce, která takový účes označila za „obyčejný“. Elizabeth však trvala na svém a nikdo se s ní teď už stejně nehodlal přít. S vlasy, které jí splývaly přes kraťoučké rukávky do áčka střižených svatebních šatů, vypadala stejně nádherně a křehce jako pivoňky, které držela v ruce.“

Kniha je obrazem tří žen. Nejstarší Floss, její dcery Grace a vnučky Nevy. Každá má své tajemství, některá jej v sobě dusí více let, některá méně, ale přitom jsou stejně složitá a těžká, jako všech ostatních. Jedno mají společné a to, že všechny tři pracují jako porodní báby. Ač třeba Grace práci dělá kvůli lásce k dětem, Neva ji dělá pro lásku k rodičům, kteří dítě očekávají. Chápe ji jako poslání.
Ocitáme se v ději, kdy se dozvíme, že je Neva těhotná a snaží se utajit, kdo je otcem jejího dítěte před celým světem, včetně babičky a matky. Pro Grace, její matku, je dceřino tajnůstkaření nesnesitelné. Čím víc však na Nevu tlačí, tím víc se dcera uzavírá do sebe. S celou situací se těžko vyrovnává také Floss, které v mnohém připomíná vnuččina pozice ji samotnou. A skrývat pravdu se nedá celý život. Nebo dá? Je lepší říct pravdu ale ohrozit si vztahy?

Jak jsem již zmínila výše, ta kniha je báječná. Četla se jedním dechem. Přečtena za den. Odehrávaly se ve mně všechny pocity, které je možné mít. Od radosti až po smutek, od úsměvu až po slzy. Příběh je vyprávěn ze všech tří pohledů, v každé kapitole se věnujeme buď Floss, Grace nebo Nevě, ale přitom je vše chronologicky propojeno. Neztrácela jsem se v ději. Vše mi dávalo smysl a to, musím říct, že už pár autorům nepodařilo, když se snažili povídat z různých pohledů.

Samozřejmě v knížce nechybí ani láska. Je moc fajn vidět, že se autorka dokázala s milostným světem všech žen poprat s důstojností, kdy se neobjevovaly žádné klišé, a všechno pokračovalo tak, jak má. Když jsem ty řádky četla, přišlo mi to vše naprosto přirozené a takové, jaké by to bylo i v reálném životě.

Pořád přemýšlím, co mě na tom příběhu tak uchvátilo. Možná ta jednoduchost, ta laskavost, se kterou to bylo zjevně napsáno. A stále nepřicházím s jednoznačnou odpovědí.

Jediné, co můžu s určitostí říct je, že knihu doporučuji všem ženám a dívkám a babičkám. Protože má v sobě kus záhady, tajemna, lásky, romantiky a dodala mi takovou nějakou pohodu. Po přečtení si myslím, že svět je jedna veliká růžová žvýkačka, kde se všichni a všechno mají rádi, vždy se pochopí, usmíří a nikdo se nemá špatně – a takhle na mě knihy působit musí. Abych byla ráda za ten čas, který jsem s knihou strávila. Ať jsem spokojená a knihu zavírám s blaženým úsměvem na rtech. schovat popis