Čestný muž je příjemný a vtipný romantický příběh odehrávající se na začátku 19. století v Anglii. Víc než červenou knihovnu vám bude připomínat klasické romány J. Austenové nebo sester Brontëových. Novinku vydalo nakladatelství Baronet v edici Baronetka.
Američanka Jane Ashford je autorkou dvaceti romantických příběhů z historie i současnosti. Vystudovala literaturu a dnes se živí pouze psaním. Protože si oblíbila Anglii na počátku 19. století, vytvořila si vlastní podžánr historických romancí - „regentskou romanci.“ Tyto příběhy se odehrávají v letech 1811 až 1820 a obsahově i stylisticky vycházejí z knih Jane Austenové a Georgette Heyerové. Kromě toho se autorka inspirovala v dobových „románech společenského chování“.
„Čestný muž“ je další ze série regentských romancí, předchozí kniha se jmenovala „Gwendelina“. Jaká kniha je? Rozhodně originální. Nečekejte tuctový příběh z červené knihovny. Naši hrdinové neplýtvají city, nejsou přepjatí a v knize se nedočkáte ani jedné milostné scény. Všichni aktéři se podřizují společenským pravidlům a jsou svázaní konvencemi. Rádi by něco řekli nebo udělali, ale nedovolí si to, protože tohle se přece „ve vyšší společnosti nedělá“.**br**Velmi osvěžující je autorčin smysl pro humor. Nevím, jak Austenová, ale u Ashford je na první pohled zřejmé, že ke svým postavám přistupuje s nadhledem. Z jejich upjatosti si dělá legraci, což je čtenářsky nesmírně vděčné. Hlavními hrdiny příběhu jsou Laura a Eliot. Už jejich seznámení je velmi humorné. Eliot jako správný anglický gentleman doprovází přítelkyni své matky k jejím staromódním tetám. Po cestě je bohužel překvapí bouře, a aby si zachránili holý život, musí strávit noc v hostinci. Nevidíte v tom nic špatného?
Oba hrdinové jsou hrůzou bez sebe, protože vědí, že spolu nesmí zůstat v hostinci sami. A to i přesto, že je tu s nimi majitel hostince. Jenomže se nedá nic dělat a na shánění lidí z vesnice je pozdě. Druhý den odveze Eliot Lauru k tetám a ty mu zcela vážně oznámí, že se s ní musí oženit. Eliot skoro ani neví, jak Laura vypadá, ale v očích veřejnosti ji svou přítomností zkompromitoval. Protože nevěří na lásku, s klidným srdcem přistoupí na sňatek z rozumu.
Poměrně velkou roli má v knize Lauřina mladší sestra Clarissa. Ta se touží provdat za vévodu a do příběhu vnáší akční prvek. I když jsou tady různé zápletky, tak napínavý děj není největší devizou knihy. Nejlepší na ní jsou zachycené vztahy mezi lidmi a jejich konverzace, která je vtipně nabubřelá. Uvedu příklad: Laura s Eliotem jsou manželé, ale až do poslední stránky si uctivě vykají. Ale nemylte se, „Čestný muž“ není žádná mravokárná nudná kniha. Protože pod všemi těmi konvencemi najdete normální lidi, kteří se chovají možná ještě hůř než ti dnešní. Milují se, spí spolu, kradou, dluží peníze, mají nemanželské děti, podvádí své partnery – jen o tom prostě nemluví, neboť to se „ve vyšší společnosti nedělá“.
Autorka svůj styl psaní přizpůsobila obsahu, takže je velmi kultivovaný a na úrovni. Nečekají vás žádné vulgarity, zvolací věty či nespisované výrazy. Příběh plyne poklidným tempem a působí jako jakési pohlazení na duši. Kniha vás dokáže přenést na počátek devatenáctého století a vy si dokážete představit, jak to v té době vypadalo. A i když vás budou od hrdinů dělit dvě staletí, dokážete se vcítit do jejich kůže. schovat popis