Příběh žen tří generací o traumatech i touhách, kterým nelze utéct.
V anotaci nám autorka říká, že je to intimní zpověď sester Magdy, Ivy a Kristýny a také jejich matky Milady. Samozřejmě chce pro své dcery to nejlepší, ale z jejich pohledu to tak asi vůbec nevypadá.
Když jim – tohle nás mohlo trošku zarazit – David vstoupí do života, čeká je zkouška, která nejde přestát bez šrámů. Zkrátka klasický příběh plný tajemství každé z nich, tajemství mezi sebou a tajemství, která by snad ani neměla vyplout na povrch. Následky si nesou celý život. Takto končí anotace a začíná prostor pro vše, co se dočítáme mezi řádky.
Jako třeba, jak nemůžu vystát Kristýnu, jak moc chápu Ivu a jak naprosto rozumím Magdě. Protože každá jsme se v nějaké shlédly, že? No a já jsem Magda. Vždycky jsem byla. Někdy moc a někdy ještě víc. Díky všem událostem ale můžu děkovat tam nahoru, že jsem nezažila vše, co Magda.
Nejvíc mi bylo líto Ivy, protože je nejmladší a zůstává doma s rodičky, obzvlášť s panovačnou matkou a ke všemu ve stínu první ze sester a pak v ještě černějším stínu té prostřední.
Hrozně mě to chytlo. Za srdce, za všechno. Vcuclo mě to do sebe a já tak nějak cítila touhu být svá, jak to chtěla Iva, mít možnost všechno vysvětlit, což by asi chtěla Magda a tak hrozně jsem chtěla obejmout Kristýnu, protože vlastně nic jiného nechce. Jen lásku. Bohužel si ji hodlá vymáhat třeba i násilím.
Rozhodně moc a moc a moc doporučuji tento emocemi, postavami, charaktery, průsery a tajemstvími nabitý román, že si radši vezměte den volna v práci a někam se s touto knihou zavřete. Protože styl, který autorka zvolila je krásně jednoduchý. Prostý. Bez klišé, nemusíte se tedy bát přeskakování nebo nějakých výplňových frází. Mraky a mraky dialogů, člověk ví, co si ty holky myslí, jen tak vědět, co si myslí třeba David, nebo tatínek holek nebo malá nebo proč trošku neoloupat vrchní vrstvy a odhalit se před rodinou, v klidu si to probrat….
Poslední část vám vezme kousek vašeho srdce a už nikdy, nikdy vám ho nevrátí. Zůstane v domě Kristýny, zůstane v bytě u Magdy a taky v knihovně a pokoji Ivy...I v domě Milady. A vy si ho jednou za čas klidně necháte vzít znovu pro tu krásu i trýzeň osudu. Na konci se mi trošku zamlžily oči, kdo ví, proč…?
Za knihu hrozně děkuji sobě, že jsem si ji vybrala, protože mě zaujaly ženy v kávě...hustý, ne? A taky děkuji albatrosmedia, že mi knihu poskytly k recenzi v rámci spolupráce.
Milada měla Kristýnu a pak Magdu. Svého muže Frantu měla ráda, ale milovala Petra…Petr měl ale ženu a syna Davida. David vstoupí do života všem jejím třem dcerám. Milada ho nemůže vystát, připomíná jí zradu dávné lásky.
Dozvídáme se vzpomínky všech sester, Iva byla neplánovaná, mnohem později než její sestry. Možná i tím k ním má složitější vztahy. A David už tak komplikované vztahy rozvíří ještě víc. Jirka, manžel Magdy je snad nejrozumnější postava z knihy. Spolu mají dceru Hedu, která vnáší do rodiny slunce, hlavně babičce Miladě.
Tolik trefných situací ze života a z mého okolí. A zbytečných věcí, které nevědomky děláme. A lásce se poručit nedá. Chápala jsem pocity každé jednotlivé ženy. Bolestná kniha, kterou ale hltáte. Přemýšlíte o životě. A na konci máte slzy v očích. Já alespoň měla.
V anotaci nám autorka říká, že je to intimní zpověď sester Magdy, Ivy a Kristýny a také jejich matky Milady. Samozřejmě chce pro své dcery to nejlepší, ale z jejich pohledu to tak asi vůbec nevypadá.
Když jim – tohle nás mohlo trošku zarazit – David vstoupí do života, čeká je zkouška, která nejde přestát bez šrámů. Zkrátka klasický příběh plný tajemství každé z nich, tajemství mezi sebou a tajemství, která by snad ani neměla vyplout na povrch. Následky si nesou celý život. Takto končí anotace a začíná prostor pro vše, co se dočítáme mezi řádky.
Jako třeba, jak nemůžu vystát Kristýnu, jak moc chápu Ivu a jak naprosto rozumím Magdě. Protože každá jsme se v nějaké shlédly, že? No a já jsem Magda. Vždycky jsem byla. Někdy moc a někdy ještě víc. Díky všem událostem ale můžu děkovat tam nahoru, že jsem nezažila vše, co Magda.
Nejvíc mi bylo líto Ivy, protože je nejmladší a zůstává doma s rodičky, obzvlášť s panovačnou matkou a ke všemu ve stínu první ze sester a pak v ještě černějším stínu té prostřední.
Hrozně mě to chytlo. Za srdce, za všechno. Vcuclo mě to do sebe a já tak nějak cítila touhu být svá, jak to chtěla Iva, mít možnost všechno vysvětlit, což by asi chtěla Magda a tak hrozně jsem chtěla obejmout Kristýnu, protože vlastně nic jiného nechce. Jen lásku. Bohužel si ji hodlá vymáhat třeba i násilím.
Rozhodně moc a moc a moc doporučuji tento emocemi, postavami, charaktery, průsery a tajemstvími nabitý román, že si radši vezměte den volna v práci a někam se s touto knihou zavřete. Protože styl, který autorka zvolila je krásně jednoduchý. Prostý. Bez klišé, nemusíte se tedy bát přeskakování nebo nějakých výplňových frází. Mraky a mraky dialogů, člověk ví, co si ty holky myslí, jen tak vědět, co si myslí třeba David, nebo tatínek holek nebo malá nebo proč trošku neoloupat vrchní vrstvy a odhalit se před rodinou, v klidu si to probrat….
Poslední část vám vezme kousek vašeho srdce a už nikdy, nikdy vám ho nevrátí. Zůstane v domě Kristýny, zůstane v bytě u Magdy a taky v knihovně a pokoji Ivy...I v domě Milady. A vy si ho jednou za čas klidně necháte vzít znovu pro tu krásu i trýzeň osudu. Na konci se mi trošku zamlžily oči, kdo ví, proč…?
Za knihu hrozně děkuji sobě, že jsem si ji vybrala, protože mě zaujaly ženy v kávě...hustý, ne? A taky děkuji albatrosmedia, že mi knihu poskytly k recenzi v rámci spolupráce.