Dalo by se o tom napsat mnohé, ale ono se to dá odbít i lacinou přirovnávací obezličkou, která však sedne. Jde totiž o švédské Sedmilhářky se vším všudy.

Ano, namísto australského městečka pro horních deset tisíc je zde uvadající zapomenuté město na severu Švédska, namísto bohatých a úspěšných je tu spíše (ne)úspěšná střední třída, namísto ambicí rodičů projevujících se skrze předškoláky a divadelní hru, jsou tu náctiletí a hokej a namísto jednoho kousnutí/facky, která prolomí stavidla a spustí žabomyší válku, kde se neváhá jít až za hranu sebezničení "hlavně když nevyhraje ten druhý", je tu obvinění ze znásilnění. Do toho nějaká ta sociální kritika, šikana, role přistěhovalců apod.

Ovšem to vše je omáčka kolem, v jádru jde o to samé i o stejná témata. A naprosto shodně to i staví na postavách a nikoli ději. A že těch postav je tu pěkných pár navíc než u Moriartyové. A byť ve většině z nich poznáte nějakou tu osobnostní šablonu, tak jsou bez výjimky podány tak živě, že si k nim snad ani nelze nevytvořit vztah. V tom tkví síla této knihy. A je to dobře, protože děj jako takový je vskutku na druhé koleji a přímočařejší než přímočarý. schovat popis