Jedna z mých nejoblíbenějších Palahniukových knih a zároveň jeho prvotina, kterou mu nejprve odmítli vydat kvůli jejímu obsahu. Shannon byla kdysi uznávanou modelkou, ale pak jí někdo brokovnicí ustřelil čelist a od té doby už není nic jako dřív. Vydala se na cesty s neméně zajímavou dvojicí a společně se živí kradením léků z domácností. Klasická kniha svého autora obsahující originální postavy, kritické komentáře k současné společnosti a mraky černého humoru.
Když si vzpomenu, že bývaly časy, kdy bych provedl Palahniukovi klidně i sperm sharing, je mi teď trochu smutno, dávat mu dvě hvězdy. Ale s jeho knížkama to mám jako když si člověk pustí oblíbený film z mládí - najednou už to prostě není ono a místo toho bezbřehého nadšení se dostavuje akorát pocit trapnosti, zmatku a rozčarování.
Myslím si ale, že není chyba ve mě, ale v tom, že Neviditelný monstra jsou příběhem píče, která je obklopená ještě většíma píčema a všichni dohromady tvoří takový velký cirkus píč, který je zajímavý akorát tím, jak moc je vlastně ve finále nezajímavý. Číst uplakané hejty jednoho kusu masa, co kdysi bejvala modelka a teď s rozbitou držkou a životem skáče ve vyprávění jako by zrovna objevila Jatka č.5 bylo tak otravný, že jsem měl po většinu času chuť narvat ji všechny ty prášky a plastiky přímo do prdele, což by ji možná konečně aspoň trochu uspokojilo. Čtení nedělá zajímavým ani twistový kolotoč, protože twisty tu jsou většinou z rodu "teď si vyližte prdel," nedej bože přímo z ultimátní podskupiny "hahahahaha a teď jsem gay a mrtvej a teď zase ne a teď jsem někdo jinej ahahahaha."
Navíc považuji za apokalyptický hřích mít postavu pojmenovanou Dia Rhea a neučinit na její konto žádný sobotňákový vtip.
Recenze
Myslím si ale, že není chyba ve mě, ale v tom, že Neviditelný monstra jsou příběhem píče, která je obklopená ještě většíma píčema a všichni dohromady tvoří takový velký cirkus píč, který je zajímavý akorát tím, jak moc je vlastně ve finále nezajímavý. Číst uplakané hejty jednoho kusu masa, co kdysi bejvala modelka a teď s rozbitou držkou a životem skáče ve vyprávění jako by zrovna objevila Jatka č.5 bylo tak otravný, že jsem měl po většinu času chuť narvat ji všechny ty prášky a plastiky přímo do prdele, což by ji možná konečně aspoň trochu uspokojilo. Čtení nedělá zajímavým ani twistový kolotoč, protože twisty tu jsou většinou z rodu "teď si vyližte prdel," nedej bože přímo z ultimátní podskupiny "hahahahaha a teď jsem gay a mrtvej a teď zase ne a teď jsem někdo jinej ahahahaha."
Navíc považuji za apokalyptický hřích mít postavu pojmenovanou Dia Rhea a neučinit na její konto žádný sobotňákový vtip.