Recenze Můj bratr

Můj bratr
\nJana Kippo se vrací na rodný statek na severu Švédska. Kdysi odsud utekla poté, co její bratr napadl otce lopatou. Bratr se nyní upíjí k smrti a matka po mrtvici chátrá v domově důchodců. Návštěva v Janě oživí vzpomínky na dětství plné násilí, přesto se rozhodne zůstat, aby se pokusila vyrovnat... číst celé 

Recenze

2
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Avatar uživatele
Ze zajímavosti jsem si přečetla první díl z nové série o Janě Kippové. Karin Smirnoff ve svém syrovém rodinném dramatu "Můj bratr" odhaluje temné stránky lidské povahy prostřednictvím hlubokých a bolestných rodinných vztahů.

Hlavní hrdinka Jana Kippo se vrací na rodinný statek na severu Švédska, kde se musí vypořádat s traumatickou minulostí, v níž hrála roli její ztracená rodina. Její nekompromisní styl mě dokázal vtáhnout do prostředí venkova, kde alkohol a tajemství vládnou nad rodinnými vazbami. Autorka s mistrovskou šikovností kombinuje temné motivy s nadějí na odpuštění a uzdravení. Postavy jsou bohatě vykresleny a jejich vnitřní konflikty způsobují, že jsem neměla problém soucítit s jejich osudy. Zaujala mě nebojácnost, se kterou konfrontuje témata jako je právě násilí, závislost a touha po přijetí, což činí tento román silným a emotivním čtením.

"Můj bratr" není jen příběhem o rodinných vazbách a boji se závislostí, ale také o hledání identity a místa, kam patřit. Dle příspěvků se autorka stala důležitým hlasem ve švédské literatuře, který odhaluje krutou realitu lidského srdce s hlubokou citlivostí a nekompromisní upřímností. Přiznám se, že na mě to bylo hodně syrové, proto nehodnotím plným počtem, ale pokračování se nebráním.
4/04/2024
Avatar uživatele
Kniha mi vytřela zrak. Nejdříve tím, jakým stylem je psaná. Žádná přímá řeč, jména s malými písmeny, mnohdy dvě až tři slova dohromady. Ale kupodivu to knize vůbec nevadilo. Po chvíli jsem si zvykla a četla a četla.

Kniha s upřímnou surovostí odkrývá bolavá místa minulosti. Švédská vesnice na okraji světa. Jana Kippo se vrací do míst, kde se narodila. Za bratrem dvojčetem, který pije. Za matkou, kterou nenávidí téměř stejně jako svého otce. Neví jak dlouho se zdrží

Přítomnost odkrývá minulost a na povrch se otvírají staré rány. Tak moc to bolí. Jana zjišťuje další okolnosti a tajemství. Zdá se, že pravda nikde nekončí. Každý občan v téhle zprapadené vesnici má svoje tajemství, které je provázané s nějakým dalším.

Jana se musí s tím vším vyrovnat. Přiznat pravdu, vzpomenout si. Kdo neměl hezké dětství, bude posílat zlobu dál. Kdo byl v dětství bit, bude bít své děti. Jde to někdy zastavit?

Kniha vás nenechá vydechnout, až na konci. Najde Jana své místo v životě? Dokáže dostat bratra ze závislosti? Dokáže všechny kostlivce minulosti pozavírat zpátky do skříně? Do dalšího dílu určitě půjdu.
19/02/2024