Velice pěkná knížka. Je autobiografická. Nejdříve jsem četla knížku "Sedm let v Tibetu", která se mi moc líbila a hned po přečtení jsem si přečetla tuto knížku "Návrat do Tibetu". Je to volné pokračování. Tato knížka je útlejší, ale je také taková smutnější, autor - který toto vše zažil, zde popisuje rozčarování při návratu do Tibetu, změna nastala k horšímu po všech stránkách a autor si všímá i menších detailů, mnohem méně květin, nebarevné oblečení. Pěkná, pravdivá kniha, přečtěte si.
Heinrich Harrer strávil sedm let v Tibetu, o čemž napsal velmi dobrou knihu. V roce 1982 se do Tibetu vrátil jako turista a v této knize popisuje velké změny, které nastaly po okupaci Tibetu Čínou. Jsou to změny k horšímu, jak si všichni dokážeme představit. Zejména za kulturní revoluce došlo k nějhorším zvěrstvům jak vůči Tibeťanům, tak vůči kulturnímu dědictví země. Lidé byli vězněni, mučení, podrobováni vymívání mozku, popravováni. Kláštery byly bořeny. Řádění rudých gard pod vedení tzv. bandy čtyř nemělo v dějinách země obdoby. Čtení je to tedy neveselé, ale tibetský lid se nevzdává a stále si uchovává svoji kulturní a náboženskou integritu. Součástí knihy je i prohlášení dalajlamy z roku 1999, které učinil při příležitosti 40. výročí povstání Tibeťanů proti čínským okupantům. Když čtete ta moudrá slova, tak prostě nechápete tu šílenou zabedněnost čínského nejvyššího vedení. Dalajláma neusiluje o samostatnost Tibetu, ale o autonomii v rámci Číny, navrhuje dialog, žádá "jen" svobodu pro tibetský lid a možnost bez omezování žít podle tisíciletých kulturních a náboženských tradic. Tibeťané nejsou lid, který by ohrožoval Čínu jako takovou. Neustále je jim ze strany Tibeťanů nabízeno mírové soužití, protože Tibeťané jsou už ze své podstaty mírumilovný národ, ale bohužel jsou ti magoři v politbyru pořád hluší.
Recenze