Během ruské občanské války funkce většiny komisařů bolševické armády zastávali Židé. Jedním z nich byl i Isaac Babel, který v této funkci působil po svém angažmá v neblaze proslulé Čece. Zpočátku se zřejmě ochotně účastnil všech zvěrstev, které tihle hoši organizovali, ale pak se i jemu z toho začal zvedat žaludek. A napsal tuhle knihu. Snad jakousi zpověď. Je to otřesné čtení o vraždění, které prováděli rudí, bídě a ruském marasmu, špíně židovských ghet, příběhy plné hnusu. Ne všechny se ovšem přímo týkají občanské války. Jako ten o chlapíkovi, který se, společně se svým nevlastním, dementním synem, nakazí syfilisem od jakési stařeny, se níž oba souloží. Otčím pak synovi slíbí, že mu zařídí místo pasáka, když o tom, že mají syfilis, neřekne své matce. Blbeček je spokojen a souhlasí, matka prostě měla smůlu…
Čtenář zkrátka chvílemi potřebuje silný žaludek.
Babel se touhle svojí knihou, která, mimo jiného, popisuje zvěrstva páchaná rudými, stal jakýmsi ideovým zrádcem Buďoného 1. jízdní armády, v níž působil jako komisař a která bezmezně podporovala Stalina. Odtud už logicky vedla jeho cesta na popraviště v r. 1939… Nemohu říci, že by se mi kniha „líbila“ – na těchhle příbězích není nic, co by se Vám líbilo. Ale to vůbec neznamená, že by byla špatná. (Dávám tedy plný počet hvězdiček na dotaz „jak se mi kniha líbila“ – ale znovu opakuji: je dobrá, ale „nelíbila“ se mi…) Knihu doporučuji, ale nejspíše ne jako oddechové čtení. Jako hrozné svědectví o době, která byla šílená. schovat popis