Osm esejů, které velký český básník a novinář Jiří
Rulf těsně před svou smrtí soustředil v této knížce, bylo napsáno v
rozmezí dvaceti let (1986–2006). A přesto tvoří pozoruhodně
soudržný, výjimečný celek, předkládající výsledky autorova
přemítání o otázkách, které ho neopouštěly vlastně celý...
číst celé
Osm esejů, které velký český básník a novinář Jiří
Rulf těsně před svou smrtí soustředil v této knížce, bylo napsáno v
rozmezí dvaceti let (1986–2006). A přesto tvoří pozoruhodně
soudržný, výjimečný celek, předkládající výsledky autorova
přemítání o otázkách, které ho neopouštěly vlastně celý život.
Pronikly nezbytně i do jeho poezie a prózy, nicméně právě v esejích
se jimi Jiří Rulf zabýval nejpřesněji a nejhlouběji. Jedná se o
závažná témata smyslu literatury a poezie, stejně jako o téma
postavení básníka ve světě a společnosti. A jen málokterá kniha
může k této věci říci tolik, co Rulfova útlá sbírka esejů.Básník,
literární kritik a novinář Jiří Rulf (1947–2007) vystudoval češtinu
a dějepis na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval v
kulturní rubrice Zemědělských novin (1985–1989) a poté vedl
kulturní rubriku Lidových novin. V letech 1991–1994 redigoval
poezii v nakladatelství Mladá fronta. Od roku 1994 pracoval v
týdeníku Reflex. Vlastním nákladem publikoval sbírky básní Poslední
příběh (1983), Dopis Vencovi (1985), pak už oficiálně Prospekt na
rozhlednu (1988), Dech vítězů (1992), Rádio Netopýr (1992),
Nebezpečné dny (1996), Maloměstské elegie (1999), Přebytečný rok
(2003), Navštěvovat želvu (2007), dvě knihy novinářských článků
Jací jsme (1997), Literáti (2002), autobigraficky laděnou novelu
Let chroustů (2003) a novelu Jmenuji se Offenbach aneb Sněžení
(2006). Za sbírku Maloměstské elegie mu nakladatelství Mladá fronta
udělilo svoji výroční cenu za rok 2000.
schovat popis
Recenze