...Povídky jsou nápadité, konkrétní, realistické, odpozorované ze života a mají najednou překvapivou pointu. Jsou vyprávěny s jemnou, přesto dobře postřehnutelnou ironií. Dějové napětí udržuje dobře vymyšlený a vcelku přehledně komponovaný děj, sice chronologický a přímočaře vedený, ale vždy překvapivý, až napínavý. Blasko umí dobře fabulovat a vcelku gradovat děj; obraz prostředí je plastický.
Povídky jsou i tematicky velmi pestré. Žánrovým obsahem mají jednou blízko ke sci-fi, podruhé k detektivce, potřetí k humorné vyprávěnce ze žurnalistického zákulisí, počtvrté k bajce atp.. Ty nejlepší z nich, jako např. Konec kariéry nebo Neuvěřitelná troufalost, jsou jistým obohacením současné prozaické produkce. Posledně jsmenovaná trpkou pointou, která nebyla vyslovena v dějinách české literatury poprvé, ale zde otřese svou brutalitou. Na co by však autor měl podstatně více soustředit svou pozornost, to je jazyk (metafora, symbolika a tropika vůbec, ale i zkratka, gradace a dramatická odmlka). Možnosti příběhů nebyly plně epicky využity.
Alexej Mikulášek, literární kritik

Povídky jsou osobité a čtou se velmi dobře. Jsou krátké a jsou pohodovým čtením. I náměty jsou poměrně nepoužívané, respektive netuctové. Každá povídka je jiná a to vlastně zcela, není tu nic, co by je pojilo - postava, motiv téma. Svébytnost příběhu působí příjemně. Příběhy jsou napsány jednoduchými větami.
Dráža Holmannová, redaktorka