Krátký fragmentární román Černoch (Crnac)
sestávající ze 138 zlomků vydala Tatjana Gromača jako své druhé
beletristické dílo. Z názvu románu by se dalo usuzovat, že
protagonistou románu bude postava černé pleti, avšak název zde plní
výhradně roli metaforického pojmenování „odlišného“, „jiného“....
číst celé
Krátký fragmentární román Černoch (Crnac)
sestávající ze 138 zlomků vydala Tatjana Gromača jako své druhé
beletristické dílo. Z názvu románu by se dalo usuzovat, že
protagonistou románu bude postava černé pleti, avšak název zde plní
výhradně roli metaforického pojmenování „odlišného“, „jiného“.
Román lze situovat do chorvatského prostředí konce 20. století, ač
se v textu neobjevují žádné místní názvy a téměř ani žádná jména
postav, snad ve snaze o obecnější výpověď. Vypravěčkou románu je
holčička/dívka (vyvíjí se), která vypráví o minulých událostech
svého dětství a dospívání, jež prožívala v době předválečné a v
době válečného konfliktu, ale ohnisko vyprávění není stabilní, jako
by vypravěčka nevypovídala z téhož časového ohniska, ale vyprávěla
vždy z ohniska situovaného „chvíli po“ vyprávěné události. Gromačin
román tak těží z efektu autenticity, jenž vyvolávají
autobiografická vyprávění. Román postrádá tradiční plynulou
dějovost, některé fragmenty tvoří spíše bezčasové básnické obrazy,
v jiných, v nichž je čas odměřován válečnými událostmi a smrtí
blízkých, se děj naopak žene vpřed. Próze Černoch se již dostalo i
několika divadelních zpracování, v Chorvatsku i v zahraničí.
schovat popis
Recenze
Začátek je docela o ničem, prostě klasický lyrický prdění o nějakým tom vyrůstání u babičky a tak. Pak se to trochu zahustí, páč mamka je fanynka nepřátelskýho týmu, ale když začne jít turnaj do finále, vše se tak nějak překlopí zpět do pohodičky a je konec knížky. Dávám tři hvězdičky, páč popisovat válku stylem "jeli jsme vlakem a lidi se na nás divně dívali" mi přijde jako nevyužitej potenciál.