Recenze Stodola

Povídkový soubor Martina Němce Stodola představuje vyzrálou prvotinu, o níž věříme, že se stane jedním z nejvýraznějších objevů české prózy posledních let. Jde o soubor pečlivě vystavěných povídek, které jsou propojeny nejen tematicky, ale i výrazným autorským stylem, vyhýbajícím se jakémukoliv emocionálnímu obnažování vypravěčova „já“. Jednotlivé povídky v duchu někdejších Kunderových Směšných lásek postihují stereotypy našeho myšlení, komunikace i vnímání partnerů. Každá povídka je schopná působit autonomně a knihu lze číst i po jednotlivých příbězích. Teprve z jejich celku však vystupuje vyhraněná vize soudobého světa a našeho bytí v něm. Povídky vtahují čtenáře do svého děje, ale zároveň jej vystavují jistému pocitu odcizení od „umělosti“ dnešní civilizace, jakkoliv tato „hra“ se čtenářem nepostrádá ani jemný, sofistikovaný humor. schovat popis