Po delší době jsem vzal do ruky knihu, kterou jsem už jednou četl. A chybu jsem rozhodně neudělal. Oslovila mě ještě více než před pár lety. Jde o pokračování známé knihy Motýlek, v níž Charriére líčí osudy neprávem odsouzeného mladíka na galeje do konce života. Francouzský spisovatel ve druhé knize objasňuje, proč byl souzen, vypráví o svém dětství a mládí prožitém ve vězeňských krutých a nelidských podmínkách. Tím odhaluje korupci, zastaralost soudní justice ve Francii ve 30. až 50. letech minulého století. Po několika útěcích z vězení, nakonec po propuštění se snaží Motýlek protlouci životem, zařadit se mezi slušné lidi. Má zákaz pobytu v Paříži, žije hlavně ve Venezuele, kde spolu s milovanou Ritou zatíná zuby a pěsti, aby se uživili, pracuje s rybáři, pracuje v kavárnách, nočních podnicích. Rita se zaslouží o to, že se setkává se svou rodinou, zůstává s nimi v kontaktu. Vždy, když je už opravdu na dně, opět se dokáže z něho vymanit, vzchopit. Ta nezdolná vůle žít „normálně“ mě opravdu dostala. Umění zvednout se, napřímit a opět bojovat. Dojemné jsou příběhy, kdy vzpomíná na své dětství, kdy pomáhá těm nejchudším. A když už neví, co by mohl dělat, aby získal peníze nutné na obživu, rozhodne se sepsat svoje paměti. A opět – ta vůle, píle a ctižádostivost, které ho dovedou ke kýženému cíli, to musí ocenit každý vnímavý čtenář. Charriére se nebojí napsat krutou pravdu, nebojí se kritizovat a odsuzovat, ale zároveň dokáže být citlivým a vnímavým člověkem, který nade vše miluje život.
Recenze
Jde o pokračování známé knihy Motýlek, v níž Charriére líčí osudy neprávem odsouzeného mladíka na galeje do konce života. Francouzský spisovatel ve druhé knize objasňuje, proč byl souzen, vypráví o svém dětství a mládí prožitém ve vězeňských krutých a nelidských podmínkách. Tím odhaluje korupci, zastaralost soudní justice ve Francii ve 30. až 50. letech minulého století. Po několika útěcích z vězení, nakonec po propuštění se snaží Motýlek protlouci životem, zařadit se mezi slušné lidi. Má zákaz pobytu v Paříži, žije hlavně ve Venezuele, kde spolu s milovanou Ritou zatíná zuby a pěsti, aby se uživili, pracuje s rybáři, pracuje v kavárnách, nočních podnicích. Rita se zaslouží o to, že se setkává se svou rodinou, zůstává s nimi v kontaktu. Vždy, když je už opravdu na dně, opět se dokáže z něho vymanit, vzchopit. Ta nezdolná vůle žít „normálně“ mě opravdu dostala. Umění zvednout se, napřímit a opět bojovat. Dojemné jsou příběhy, kdy vzpomíná na své dětství, kdy pomáhá těm nejchudším. A když už neví, co by mohl dělat, aby získal peníze nutné na obživu, rozhodne se sepsat svoje paměti. A opět – ta vůle, píle a ctižádostivost, které ho dovedou ke kýženému cíli, to musí ocenit každý vnímavý čtenář. Charriére se nebojí napsat krutou pravdu, nebojí se kritizovat a odsuzovat, ale zároveň dokáže být citlivým a vnímavým člověkem, který nade vše miluje život.