Hájíček se stává mým oblíbeným autorem. Dokáže popisovat "jen tak mimochodem" docela závažná témata a otázky na pozadí hlavního příběhu. V této knize jde o otázky...
číst celé
Hájíček se stává mým oblíbeným autorem. Dokáže popisovat "jen tak mimochodem" docela závažná témata a otázky na pozadí hlavního příběhu. V této knize jde o otázky kolektivizace vesnic v padesátých létech, o morálku udavačů, o občasnou naivitu lidí spjatých s grunty, půdou atd. Autor se věnuje také svému oblíbenému popisu kontrastu života ve městě a na vesnici, nezbytná je linie citového kolísání hlavního hrdiny. Hájíček je poprávu nositelem ceny Magnesia litera, jedná se o velmi kvalitního českého autora.
schovat popis
Objevte knihu, která odhaluje hluboké kořeny naší nedávné historie a přináší otázky, které rezonují dodnes. Selský baroko vás vtáhne do příběhu plného tajemství, minulosti a rozhodnutí, která ovlivnila životy mnoha generací.
Napínavý příběh srdcem jihočeského venkova
V románu Selský baroko od Jiřího Hájíčka se setkáte s genealogem Pavlem Straňanským, který se vydává na zdánlivě rutinní cestu za zpracováním rodokmenů. Místo obyčejných archivních záznamů však odhaluje temnou kapitolu kolektivizace vesnice v 50. letech minulého století, kdy udání přivedlo nevinné sedláky do vězení. Tento příběh, odehrávající se v rámci malebného prostředí Třeboně a jihočeského venkova, propojuje minulé události s jejich dopady na současnost a klade důležité otázky o vině, pomstě a odpuštění.
Kniha je nejen poutavým čtením, ale také hlubokým zamyšlením nad tím, jak minulost ovlivňuje naši přítomnost a budoucnost. Jiří Hájíček mistrně vykresluje atmosféru dané doby i lidské osudy, které z ní vyplývají.
Proč si ji prostě musíte přečíst:
Odhaluje neznámé stránky české historie - kolektivizace vesnic z pohledu osudů jednotlivých lidí.
Přináší napínavý a autentický příběh, který čtenáře vtáhne od první stránky.
Zpracovává univerzální témata jako jsou vina, odpuštění a spravedlnost, která jsou aktuální i dnes.
Nese významné společenské poselství a vybízí k zamyšlení nad rolí historie v našem životě.
Autorský styl Jiřího Hájíčka - uznávaného českého spisovatele, který důvěryhodně zprostředkovává historické a lidské souvislosti.
Klíčové vlastnosti produktu:
Autor: Jiří Hájíček
Žánr: beletrie, historický román
Téma: kolektivizace vesnic, juhočeský venkov, poválečná historie
Vazba: neuvedena
Vhodná pro čtenáře zajímající se o českou historii i společenská témata
Hájíček se stává mým oblíbeným autorem. Dokáže popisovat "jen tak mimochodem" docela závažná témata a otázky na pozadí hlavního příběhu. V této knize jde o otázky kolektivizace vesnic v padesátých létech, o morálku udavačů, o občasnou naivitu lidí spjatých s grunty, půdou atd. Autor se věnuje také svému oblíbenému popisu kontrastu života ve městě a na vesnici, nezbytná je linie citového kolísání hlavního hrdiny. Hájíček je poprávu nositelem ceny Magnesia litera, jedná se o velmi kvalitního českého autora.
Kniha mě maximálně překvapila. Za začátku jsem se do příběhu nedokázala ponořit, nevyznala jsem se v postavách, proto jsem knihu odložila. Netrvalo ani dva měsíce, knihu jsem opět vzala do ruky a přečetla za víkend. Příběh se mi zdál trochu lenivý, pomalý a upocený, ale pak jsem si uvědomila, že to sedí k hlavnímu hrdinovi, který udával i tempo příběhu. Totalitu a s ní spojenou kolektivizaci jsem naštěstí nezažila, ale strašně mě zakončení toho příběhu rozzlobilo. Uvědomila jsem si, jak strašně minulost ovlivňuje současnost, lidi, vztahy, názory, úhly pohledu... jenomže kdo má pravdu?
Přečetla jsem už několik autorových knížek a tuto mám asi nejradši. Má velký tah na branku, takže chcete jako čtenáři odhalit všechny souvislosti a jak do sebe zapadají. Příběh vychází z dění v padesátých letech, ale ukazuje se, že mnohé bylo jinak, než se na první pohled zdálo, když přišel anonymní dopis a na jeho základě jedna z rodin ztratila všechno. Postupně poznáváte postavy, krásnou jihočeskou krajinu i osudy, které mají vliv dodnes.
Tak jako jsem kdysi ve škole zjistil, že knihy doporučované k mimočítankové četbě patří k tomu lepšímu, co bylo napsáno, tak jsem později seznal, že ceny Magnesia Litera neuděluje banda sucharů jen kvůli jménu autora. Román Selský baroko si tuto cenu za rok 2006 nepochybně zaslouží. Vypráví příběh genealoga Pavla, který je pověřen zakázkou z doby ne příliš vzdálené, z padesátých let minulého století. Odkrývá při tom nejen osudy lidí, ale otevírá i otázku viny a neviny, nenávisti a odpuštění. Moc hezky napsané.
S tímto autorem mám pouze a jedině dobré zkušenosti. V každé své knížce dokazuje, proč patří mezi současné nejoblíbenější autory z pole české literatury. Jiřímu Hájíčkovi stačí jen pár desítek stránek na to, aby rozpracoval neotřelý, a svým způsobem silný příběh, ve kterém se soustředí na kolektivizaci jedné vesničky. Hezky vystavěný děj, na pozadí venkovského prostředí, jehož atmosféra je téměř hmatatelná.
Kniha je docela dobrá, přesto mě svým způsobem zklamala, a to pravděpodobně kvůli příliš vysokým očekáváním. První polovina, ne-li dvě třetiny, jsou víceméně o genealogii doby předdigitalizační a bádání v archivech, což je prostředí mně značně důvěrně známé, takže nepřekvapí. K tomu trocha milostného pnutí, něco vztahů ze současné vesnice a hodně horkého jihočeského léta, a přitom jen maličko kolektivizace a 50. let, což je ta část příběhu, kterou jsem podle anotace nejvíc čekala.
Venku bylo něco přes čtyřicet stupňů, jen tak si dokážu vysvětlit, že jsem začal číst něco s názvem Selský baroko, který je o historikovi Pavlovi, který v třeboňským archivu dává dohromady rodokmeny a do toho si dělá chutě zfidlovat pražandu Danielu.
Jak už řádky výše naznačili, je to solidní thriller. Pavel má laptop, chodí na pivo a když se rozšoupne, tak zajde i do Šupinky na rybí hranolky. Mezitím jako správnej třeboňskej Dan Brown odhaluje příběh z padesátých let, který se týká asi třiceti sedláků a jejich šedesáti milionů potomků, takže jsem měl v hlavě ze začátku guláš i s pěti knedlíkama. Pak se to ale trochu vyjasní a na závěr přijde v kavárně na Flóře dokonce i pointa jak trám! Vzhledem k tomu, že jsem bydlel v Třeboni a teď bydlím u Flóry, mám dokonce podezření, jestli nejsem Hájíček!
Selský baroko je pro mě poutavý příběh s poněkud otevřeným koncem a spoustou otázek. Kde je vina? A lze ji soudit po více než půl století? Co mohou o tehdejší době vědět poměrně mladí lidé, kteří období kolektivizace nezažili? Opravdu byla motivací Rozálie Zandlové k jejímu činu pouze láska? Jinak je v knize, stejně jako v dalších Hájíčkových dílech, velice precizně a bez iluzí vykreslen vesnický život na jihu Čech. Rozhodně doporučuji.
Jak dlouho dokáže přežít nenávist? Je možné ji přenášet po generacích? A jaké škody dokáží napáchat staré křivdy? Venkov 50. let byl vším jen ne klidným místem a se změnou režimu a pořádků se dostali ke slovu ti, kteří mohli jen zírat přes plot a svírat pěsti. Funkce dala možnost brát plnými hrstmi a zbavovat se nepohodlných svědků. I po desítkách let to v povědomí dotčených obcí stále zůstává a otázky nejsou pohodlné, stejně jako opakované příjezdy badatele, který se moc ptá. Z tiché nenávisti, zaťatých zubů a vzteklého syčení zpoza rohů starých stavení mrazí doposud stejně jako z nenávisti dalších generací, kteří se perou o rodinnou čest, na které záleží již pouze jim. Výborné čtení, mrazivé právě svou netečností oproti bublajícímu vzteku. Jsou hříchy, které odčiní až smrt.
Jiří Hájíček má své pevné místo v mé knihovně. Jeho knihy mě zatím nikdy nezklamaly. Stejně je tomu tak i s knihou Selský baroko. Jiří Hájíček se v ní věnuje otázkám kolektivizace v padesátých letech a hlavně osudům lidí, kteří kromě starosti o půdu, majetek a živobytí žili svoje vlastní životy plné citů, lásky, nenávisti, apod. Kolik jenom bylo nespravedlností, které vyplouvají na povrch až po mnoho letech... Kniha vede k zamyšlení, určitě ji doporučuji přečíst všem.
Historie z padesátých let minulého století z doby ,kdy v zemi vládl totalitní režim,je třeba předávat z generace na generaci, aby nebylo zapomenuto.Vyprávění pana Hájíčka o opravdovém životě na jihočeském venkově o lidských osudech a křivdách té doby -silné,čtivé,poučné. Ze zápisu trestní komise: za nesplněné dodávky v r.1950 dostali někteří zemědělci tresty odnětí svobody Jakub Jircha čp.8 na 36 dní,Josef Sládek čp.5 na 5 dnů,Jan Mařánek čp.11 na 27 dní,Frant. Kubach čp.23 na 27 dní. Takovéto tresty se tenkrát udělovali. Soukromý obchod Ladislava Berana byl změněn na prodejnu konsumu "Rovnost".
Klasický Hájíček, i když tentokrát mě kniha nechytla tak, jako jiné, ale četla se dobře. Krásné popisy prostředí a historie. Obdivuji odborné znalosti autora, které dokáže do textu promítnout. Hlavní hrdina mi byl vcelku nesympatický, ale pointa na konci vygradovaná velice dobře. Nečekala jsem takový závěr. Doporučuji.
Hájíčka jsme si z českých současných autorů oblíbila hodně moc. Právě i jeho vesnickou trilogii, jejíž součástí je právě Selský baroko. Autor píše, jakoby mu to bylo jedno, jakoby o nic nešlo a ono to ve výsledku neuvěřitelně funguje. Kniha se dobře čte - a co je pro mě snad nejdůležitější - odehrávají se v jižních Čechách, které miluji a které autor umí bravurně vykreslit, takže čtenář má pocit, že knihu čte někde u rybníka Svět.
4,5* Knih od českých autorek jsem četla opravdu hodně a jsme velkým fanouškem většiny z knih, k českému současnému autorovi jsem přišla až teď s touto knihou a jsem moc ráda, že tomu tak je. První díl venkovské trilogie se mi velmi líbil, nevšední (a pro mě docela neznámé) téma mě vtáhlo, prostředí Jižních Čech také příliš neznám, ale úplně jsem všechny ty chalupy, pole, atd. viděla a snad i cítila. Otázky kolektivizace vesnic v padesátých letech minulého století pro mě byly opravdu velkou neznámou a autor mě svou lehkostí, ale propracovaností, do děje vtáhl a jeho vystavěnost celého děje mě dostala, takže můžu rozhodně doporučit.
Knížka "Selský baroko" se mi četla rychle, není v ní žádná "vata". Četla se tedy rychle a dobře. Hlavní hrdina Pavel je genealog na volné noze, nemá moc peněz a sestavuje rodokmeny pro klienty. Má nabídku práce od jednoho klienta, do které se mu zase ale tolik nechce, byť finančně by mu její přijetí hodně pomohlo. Děj se odehrává v jižních Čechách a na "selský baroko" se chce podívat jedna mladá žena z Prahy do Holašovic.
Druhá kniha, kterou jsem od Jiřího Hájíčka četla. Jedná se o příběh Pavla, který se zabývá sestavováním rodokmenů. Většinou musí jít daleko do minulosti, v našem příběhu ale dostane zadání z doby poměrně nedávné - z doby po II. světové válce. Pavel odkrývá na pozadí příběhu lásky ke krásné Rózině tajemství udávání, které skončilo uvězněním některých sedláků. Pavel příběh rozmotává, ale zároveň objevuje další a další otázky ohledně viny a neviny, svědomí apod. Je to moc pěkně napsaná kniha.
Autor opět sice přinesl nové téma do české literární scény - kolektivizace venkova v 50. letech v jižních Čechách. Nápad dobrý, jazyk bodrý, ale postava Daniely až příliš čitelná, románek jako v amerických filmech. Tohle téma má navíc, dle mého názoru Hájíček naťukl velice zajímavé téma, a za to naťuknutí a přiblížení české veřejnosti dostal patričnou cenu. Ale k pořádnému dílu, to má opravdu daleko. Ale četlo se to hezky.
Příběh je zasazený víceméně do současnosti. Pár věcí mi zde přišlo takových nedotažených. Přišlo mi, že řada témat je zde pouze nakousnutá ale autor se jim nějak do hloubky nevěnuje. Občas u postav netušíte, jaké jsou pohnutky jejich jednání nebo vám přijdou příliš přitažené za vlasy. Autor má ale výborný literární styl, je hodně svérázný a specifický. Určitě to pro mě ale nebyla poslední knížka od Jiřího Hájíčka, kterou jsem přečetla.
Hlavní hrdina Pavel, genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, dostane neobvyklou zakázku. Díky ní se dostává do nedávné historie a rekonstruuje příběh z 50. let. V té době přivedlo udání několik sedláků do vězení. Vše je však zamotané a před Pavlem vyvstávají další a další otázky. Musím říct, že ač zajímavé téma (ať už genealogie, tak hlavně kolektivizace vesnice), úplně mě nechytlo. Na jednu stranu se mi moc líbil styl, jakým je kniha napsána. Popis vesnic i krajiny se mi moc líbil a celkově se mi kniha dobře četla. Bohužel jsem se občas ztrácela v postavách, hlavní hrdina pro mě byl nesympatický a pořád jsem jakoby na něco čekala. Konec byl sice překvapivý, ale ani to nepomohlo zlepšit můj názor. Každopádně na pana Hájíčka nezanevřu a určitě si přečtu i jeho další knížky.
7/12/2020
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
Poštovné ZDARMA pro všechno zboží!
Alkohol mohou nakupovat pouze osoby starší 18 let.
Největší skladové zásoby sortiment všeho druhu
Levná doprava doslova za pár kaček
Spokojení zákazníci známka kvality
Vyzvednutí kdekoliv místo vybíráte vy
Skvělá zákaznická podpora neváhejte zavolat
První polovina, ne-li dvě třetiny, jsou víceméně o genealogii doby předdigitalizační a bádání v archivech, což je prostředí mně značně důvěrně známé, takže nepřekvapí. K tomu trocha milostného pnutí, něco vztahů ze současné vesnice a hodně horkého jihočeského léta, a přitom jen maličko kolektivizace a 50. let, což je ta část příběhu, kterou jsem podle anotace nejvíc čekala.
Jak už řádky výše naznačili, je to solidní thriller. Pavel má laptop, chodí na pivo a když se rozšoupne, tak zajde i do Šupinky na rybí hranolky. Mezitím jako správnej třeboňskej Dan Brown odhaluje příběh z padesátých let, který se týká asi třiceti sedláků a jejich šedesáti milionů potomků, takže jsem měl v hlavě ze začátku guláš i s pěti knedlíkama. Pak se to ale trochu vyjasní a na závěr přijde v kavárně na Flóře dokonce i pointa jak trám! Vzhledem k tomu, že jsem bydlel v Třeboni a teď bydlím u Flóry, mám dokonce podezření, jestli nejsem Hájíček!
Kupodivu docela fajn a čitelný.
Jinak je v knize, stejně jako v dalších Hájíčkových dílech, velice precizně a bez iluzí vykreslen vesnický život na jihu Čech. Rozhodně doporučuji.
Ze zápisu trestní komise:
za nesplněné dodávky v r.1950 dostali někteří zemědělci tresty odnětí svobody Jakub Jircha čp.8 na 36 dní,Josef Sládek čp.5 na 5 dnů,Jan Mařánek čp.11 na 27 dní,Frant. Kubach čp.23 na 27 dní.
Takovéto tresty se tenkrát udělovali.
Soukromý obchod Ladislava Berana byl změněn na prodejnu konsumu "Rovnost".