Recenze Simion Výtažník

Živelný vypravěč Petru Cimpoeşu vnáší svým Simionem Výtažníkem do rumunské prózy posledních desetiletí, silně poznamenané postmodernistickým pokusnictvím, výrazně svěží tón. Přechodné období po „velkém třesku“ v prosinci 1989 je v románu vnímáno jako jeden obrovský očistec, v kterém se mísí vznešené s nízkým, směšné s tragickým, nevinnost s vinou. S autorem pronikáme do uzavřeného světa jednoho panelového domu v moldavském městě Bacău, jehož obyvatelé tvoří hutný vzorek rumunské společnosti po pádu ceauşescovské diktatury. Na klopotné cestě k demokracii s sebou při hledání vlastní identity vláčejí těžké břemeno verbálních klišé a vyprázdněných rituálů, osvojených v minulosti. Neutuchající pochyby a společenskou nejistotu se snaží rozptýlit jeden z obyvatel domu, stařík Simion, který se na dva týdny jako někdejší poustevníci do pouště uchýlí do domovního výtahu a odtamtud začne volat po nápravě mravů… schovat popis