První detektivní příběh se odehrává v Praze na Kampě, kde je nalezen mrtvý režisér. Podezřelých je hned několik – byla motivem k vraždě připravovaná svatba, peníze, byt či snad film, který se měl natáčet? Druhý příběh se odehrává na vesnici začátkem šedesátých let, kde je zavražděn jeden z...
číst celé
První detektivní příběh se odehrává v Praze na Kampě, kde je nalezen mrtvý režisér. Podezřelých je hned několik – byla motivem k vraždě připravovaná svatba, peníze, byt či snad film, který se měl natáčet? Druhý příběh se odehrává na vesnici začátkem šedesátých let, kde je zavražděn jeden z místních „aktivních“ obyvatel. I tady je podezřelých řada – bývalá i současná milenka, nemanželský syn nebo vlastní žena. Motiv i příležitost však měli i ti, které ze své pozice okrádal a šikanoval.
schovat popis
Recenze
Cesta Boženy Šimkové (1935) k publikování detektivek nebyla vůbec jednoduchá. Šimková vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a po studiích pracovala jako redaktorka a divadelní dramaturgyně. Zaměřovala se na pořady pro děti, ale po okupaci sovětskými vojsky musela odejít z práce a měla zákaz publikovat. Začala pracovat jako pomocná síla v metru a knihy vydávala pod jmény svých přátel, kteří neměli zákaz činnosti. Asi nejznámější z jejích děl je večerníček „Krkonošská pohádka“. Kromě něj má Šimková na svém kontě řadu divadelních a televizních inscenací.
Kniha „Vražda jako řešení“, kterou právě vydalo nakladatelství Motto, obsahuje dva detektivní romány (nebo novely, chcete-li). „Svatba bez příbuzenstva“ se odehrává po revoluci, kdy také vznikla. „O mrtvých jen dobře“ vznikla v šedesátých letech, ale kvůli cenzuře spatřila světlo světa až v roce 1992. Oba příběhy jsou plnokrevné detektivní hádanky ve stylu Agathy Christie, a díky tomu jsou nadčasové a univerzální. Ani jeden příběh nevyžaduje speciální vědomosti, protože ani jedna ze zápletek není politická. V téhle knížce se vraždí kvůli penězům či z pomsty a nenávisti. Pointy jsou srozumitelné a pochopitelné každému čtenáři bez ohledu na věk a životní zkušenosti.
„Svatba bez příbuzenstva“ poukazuje na nešvary devadesátých let a zločin z románu „O mrtvých jen dobře“ souvisí s něčím, co se stalo ještě za první republiky. V obou případech platí okřídlené rčení o tom, že staré hříchy mají dlouhé stíny, a čtenáři se mohou těšit na rodinná a intimní dramata plná vášní. Šimková si hraje s jazykem jako málokterý autor a číst její prózu je vskutku zážitek. S chutí využívá všechny roviny jazyka a nedělá jí problém smíchat nespisovnou češtinou s archaismy nebo neologismy. Šimková patří k hrstce autorů, kteří dokážou zaujmout pouze svým stylem psaní a bohatou slovní zásobou.
První detektivka „Svatba bez příbuzenstva“ se odehrává v Praze, kde dojde k vraždě starého režiséra, který má před svatbou se ženou o dvacet let mladší. Ačkoliv se případem zabývají profesionální policisté, jejich chování a myšlení je tak svérázné, že vám budou připomínat Velké detektivy ze zlaté éry třicátých let. Autorka využívá postupy klasických detektivek – hádanek, a tak vám už v prvních kapitolách naservíruje všechny podezřelé s jejich motivy. Druhá detektivka „O mrtvých jen dobře“ se točí kolem vyšetřování vraždy aktivního straníka, kterému v jeho rodné vsi nemůže nikdo přijít na jméno. Opět tu máme řadu podezřelých s perfektními motivy a na vás je vydedukovat, jak to celé bylo.
V knize nechybí vodítka k řešení, ale bohužel jsou zahrabaná mezi falešnými stopami, proto klobouk dolů před tím, komu se podaří oba případy vyřešit. Šimková je nesmírně poctivá a autentická autorka, která má své postavy odkoukané ze života. Všichni její aktéři působí velmi reálně a vy jim věříte každé slovo. „Vražda jako řešení“ je čtivá kniha s inteligentními zápletkami a poměrně rychlým tempem vyprávění. Autorka si s textem vyhrála, dala si záležet na každé větě, a díky tomu vzniklo něco, co je skvostem mezi detektivkami.