Přemýšlím, kde začít. Jak vám tuto českou detektivku z pera Jiřího Březiny představit. Co vám napsat teď a co za chvilku, ať vás rovnou nezavalím všemi poznatky a zbytek recenze by byl o ničem.
Hlavní postavy jsou Tomáš Volf a Eva Černá. Nováčci v policejní práci, když je na sídlišti objevena mrtvola dívky, dostanou to právě dva zelenáči, ať se zaučí. Tomáš a Eva se do toho zakousnou jako pitbulové, a i když se šéfům zdá, že pokračují pomalu, mají Tomáš s Evou nadosah takové trumfy, že jim to posléze nikdo nechce věřit, dokud…
Líbilo se mi, že autor do příběhu zakomponoval i story o Martě a jejím nelehkém životě. Ke konci knihy pochopíme, proč se zde samotný příběh Marty vyskytuje.
Tomáš a Eva vedou vyšetřování vraždy takovým tím stereotypem, na který jsme zvyklí ze všech kriminálek, které můžeme vidět v televizi. Dokud se mezi nimi nestane nedorozumění a v tu chvíli dostane ženská emancipace zabrat. Eva vytáhne trumf, který všechny zaskočí, ale pomůže všem dostat se o něco blíže k vrahovi. Dá se tedy říci, že její blbost všem pomůže.
„Když vystoupili, nikdo jim nevěnoval příliš pozornosti. Postávali opodál a snažili se nahlédnout přes záda kolegů, kteří zase čekali na techniky, připravující se k ohledání místa činu. Tomáš si všiml, že tentokrát dorazil i Tonda. Soudní lékař s rouškou přes obličej teď nevypadal tak pobaveně, jako když ho Tomáš vídal v jeho domácím prostředí.
„Vidíš něco? Já teda úplný hovno.“ Eva se natahovala na špičky a přidržovala se o téměř dvě hlavy vyššího Tomáše.
Ten se nahrbil a přimhouřil oči ve snaze lépe zachytit, co se děje.“
Kniha se mi celkově líbila. A zařadila bych ji mezi typicky českou detektivku. Hrdinové jsou přímí, obyčejní lidé, ke kterým možná má český čtenář blíže než k těm severským tvrdým a rádoby ještě tvrdším komisařům.
Pro mě ale bylo trochu na škodu to, že mi hned docvaklo, kdo je vrahem. Bylo to zřejmé z děje, když se začtete, tak věřím, že to dojde i vám. Potom už je to jen čistě o tom, jak a kdy jej chytí. Protože vraha znáte, zajímá vás už jen, jak ho chytí, jestli vůbec. Trochu mě to mrzí, že je to tak očividné. Mám raději detektivky, při kterých přemýšlím a hádám, kdo je ten zlý. Tady to trochu nevyšlo. Právě kvůli toho dávám hodnocení 60 %.
Doporučuji pro přečtení všem, co mají rádi jasné a „čisté“ detektivky, těm, kterým nevadí, že se hned domáknou, kdo je vrahem a těm, kteří rádi podporují české autory. Protože pan Jiří Březina si to určitě zaslouží. Jeho dílo na vás bude působit velmi mile.
Recenze
Určitě stojí za přečtení.
Hlavní postavy jsou Tomáš Volf a Eva Černá. Nováčci v policejní práci, když je na sídlišti objevena mrtvola dívky, dostanou to právě dva zelenáči, ať se zaučí. Tomáš a Eva se do toho zakousnou jako pitbulové, a i když se šéfům zdá, že pokračují pomalu, mají Tomáš s Evou nadosah takové trumfy, že jim to posléze nikdo nechce věřit, dokud…
Líbilo se mi, že autor do příběhu zakomponoval i story o Martě a jejím nelehkém životě. Ke konci knihy pochopíme, proč se zde samotný příběh Marty vyskytuje.
Tomáš a Eva vedou vyšetřování vraždy takovým tím stereotypem, na který jsme zvyklí ze všech kriminálek, které můžeme vidět v televizi. Dokud se mezi nimi nestane nedorozumění a v tu chvíli dostane ženská emancipace zabrat. Eva vytáhne trumf, který všechny zaskočí, ale pomůže všem dostat se o něco blíže k vrahovi. Dá se tedy říci, že její blbost všem pomůže.
„Když vystoupili, nikdo jim nevěnoval příliš pozornosti. Postávali opodál a snažili se nahlédnout přes záda kolegů, kteří zase čekali na techniky, připravující se k ohledání místa činu. Tomáš si všiml, že tentokrát dorazil i Tonda. Soudní lékař s rouškou přes obličej teď nevypadal tak pobaveně, jako když ho Tomáš vídal v jeho domácím prostředí.
„Vidíš něco? Já teda úplný hovno.“ Eva se natahovala na špičky a přidržovala se o téměř dvě hlavy vyššího Tomáše.
Ten se nahrbil a přimhouřil oči ve snaze lépe zachytit, co se děje.“
Kniha se mi celkově líbila. A zařadila bych ji mezi typicky českou detektivku. Hrdinové jsou přímí, obyčejní lidé, ke kterým možná má český čtenář blíže než k těm severským tvrdým a rádoby ještě tvrdším komisařům.
Pro mě ale bylo trochu na škodu to, že mi hned docvaklo, kdo je vrahem. Bylo to zřejmé z děje, když se začtete, tak věřím, že to dojde i vám. Potom už je to jen čistě o tom, jak a kdy jej chytí. Protože vraha znáte, zajímá vás už jen, jak ho chytí, jestli vůbec. Trochu mě to mrzí, že je to tak očividné. Mám raději detektivky, při kterých přemýšlím a hádám, kdo je ten zlý. Tady to trochu nevyšlo. Právě kvůli toho dávám hodnocení 60 %.
Doporučuji pro přečtení všem, co mají rádi jasné a „čisté“ detektivky, těm, kterým nevadí, že se hned domáknou, kdo je vrahem a těm, kteří rádi podporují české autory. Protože pan Jiří Březina si to určitě zaslouží. Jeho dílo na vás bude působit velmi mile.