Máte rádi Sherlocka Holmese a jeho pomocníka dr. Watsona? Umíte si představit jejich dobrodružství odehrávající se v první světové válce? Baví vás komplikované zápletky a příběhy, ve kterých není nouze o překvapení? Potom se pohodlně usaďte a pusťte se do detektivky „Mrtví nikam neutečou.“
Angličan Robert Ryan (1963) pracoval dlouhá léta jako novinář a scénárista. My jsme se s ním mohli setkat už před rokem, kdy vyšel jeho knižní debut „Krajinou mrtvých mužů“. Aktuální román „Mrtví nikam neutečou“ je druhým dílem série s dr. Watsonem a je dobré vědět, že knihy lze číst nezávisle na sobě. Ryan využil zájmu o snad nejslavnějšího Velkého detektiva všech dob a jeho nová dobrodružství umístil na počátek dvacátého století. V čem je jeho série zvláštní?
Sherlockův předchůdce od Arthura C. Doyla oslňoval svou dedukcí a jízlivým vtipem především v povídkách. Literární vědci v souvislosti s tím hovoří o epigramu a zkratkách a všichni do jednoho vyzdvihují jeho řešení případů pomocí rozumu. Rozum i úžasné dedukce Ryan zachoval, ale svého detektiva zasadil do románu odehrávajícího se v roce 1916. Díky tomu spojil klasickou detektivku hádanku s historickým románem a (což je ještě lepší) se špionážním thrillerem plným akce. Tempo románu „Mrtví nikam neutečou“ je pomalé, ale o to víc si můžete vychutnat popisy a charakteristiky.
Postavy tu nejsou pouze načrtnuté, ale jsou to uvěřitelné bytosti procházející vývojem. Delší rozsah umožňuje zapracovat na zápletkách a sem tam přihodit nějakou tu falešnou stopu, která čtenáře dokonale zmate. Hlavním hrdinou příběhu je dr. Watson, který se díky zkušenostem z fronty stal odborníkem na neurologii. Jistý vlivný politik (jehož jméno vám nebude neznámé) prahne po tom, aby se Watson ujal vyšetřování záhadného případu, a aby dosáhl svého, neštítí se doslova ničeho. Kvůli záchraně starého přítele se Watson ocitá v zakázaném pásmu, ve kterém Angličané provádějí tajné pokusy.
Při jednom takovém pokusu zemře několik lidí a jediný přeživší postupně přichází o rozum. Pokud znáte původního Sherlocka, tak víte, že s podobnými případy se Watson již setkal. Angličané si od něj slibují, že jim pomůže vyhrát první světovou válku, a Watson se bezúspěšně snaží nebýt vtažen do molochu, který by ho rozdrtil. Watson si snaží vsugerovat, že vede pátrání jako obyčejný soukromý detektiv, ale okolnosti mu nedají zapomenout na to, kde je. Zakázané pásmo mají v hledáčku zahraniční agenti, zrádci i novináři. Místní tuší, že se tu děje něco ošklivého, a čtenář cítí všeobecnou atmosféru děsu.
Některé pasáže jsou téměř hororové, ale všechny zápletky i jejich řešení jsou ryze detektivní. Občas se tu koketuje s mystikou, s věcmi mezi nebem a zemí, ale ničeho se nebojte. „Mrtví nikam neutečou“ jsou detektivka se vším, co v ní má být. Ryan dokáže neustále překvapovat a jeho příběh obsahuje řadu prvků ze špionážních románů. Postavy skrývají svou pravou identitu, neustále lžou a intrikují. Ten, kdo působí jako klaďas, se změní v záporáka, ale na dalších stránkách zjistíte, že opravdu patří do tábora „těch dobrých“. Mezi řádky se tu řeší politika a je vidět, že autor dané problematice rozumí.
Ryan píše srozumitelně, čtivě a fundovaně. Jeho styl je poklidný, příjemně civilní a nadmíru kultivovaný. K tomu, abyste pochopili, že tenhle pán je velice vzdělaný, vám postačí vlastně jen pár stránek. Fajn je, že „Mrtví nikam neutečou“ nejsou žádná testosteronem nabušená próza. Velkou roli zde mají ženy a v drtivé většině jsou to ony, kdo zamíchají dějem a ovlivní zápletky. „Mrtví nikam neutečou“ rozhodně patří k nadprůměru toho, co kdy bylo o dvojici pátračů z Baker Street napsáno.
Recenze
Angličan Robert Ryan (1963) pracoval dlouhá léta jako novinář a scénárista. My jsme se s ním mohli setkat už před rokem, kdy vyšel jeho knižní debut „Krajinou mrtvých mužů“. Aktuální román „Mrtví nikam neutečou“ je druhým dílem série s dr. Watsonem a je dobré vědět, že knihy lze číst nezávisle na sobě. Ryan využil zájmu o snad nejslavnějšího Velkého detektiva všech dob a jeho nová dobrodružství umístil na počátek dvacátého století. V čem je jeho série zvláštní?
Sherlockův předchůdce od Arthura C. Doyla oslňoval svou dedukcí a jízlivým vtipem především v povídkách. Literární vědci v souvislosti s tím hovoří o epigramu a zkratkách a všichni do jednoho vyzdvihují jeho řešení případů pomocí rozumu. Rozum i úžasné dedukce Ryan zachoval, ale svého detektiva zasadil do románu odehrávajícího se v roce 1916. Díky tomu spojil klasickou detektivku hádanku s historickým románem a (což je ještě lepší) se špionážním thrillerem plným akce. Tempo románu „Mrtví nikam neutečou“ je pomalé, ale o to víc si můžete vychutnat popisy a charakteristiky.
Postavy tu nejsou pouze načrtnuté, ale jsou to uvěřitelné bytosti procházející vývojem. Delší rozsah umožňuje zapracovat na zápletkách a sem tam přihodit nějakou tu falešnou stopu, která čtenáře dokonale zmate. Hlavním hrdinou příběhu je dr. Watson, který se díky zkušenostem z fronty stal odborníkem na neurologii. Jistý vlivný politik (jehož jméno vám nebude neznámé) prahne po tom, aby se Watson ujal vyšetřování záhadného případu, a aby dosáhl svého, neštítí se doslova ničeho. Kvůli záchraně starého přítele se Watson ocitá v zakázaném pásmu, ve kterém Angličané provádějí tajné pokusy.
Při jednom takovém pokusu zemře několik lidí a jediný přeživší postupně přichází o rozum. Pokud znáte původního Sherlocka, tak víte, že s podobnými případy se Watson již setkal. Angličané si od něj slibují, že jim pomůže vyhrát první světovou válku, a Watson se bezúspěšně snaží nebýt vtažen do molochu, který by ho rozdrtil. Watson si snaží vsugerovat, že vede pátrání jako obyčejný soukromý detektiv, ale okolnosti mu nedají zapomenout na to, kde je. Zakázané pásmo mají v hledáčku zahraniční agenti, zrádci i novináři. Místní tuší, že se tu děje něco ošklivého, a čtenář cítí všeobecnou atmosféru děsu.
Některé pasáže jsou téměř hororové, ale všechny zápletky i jejich řešení jsou ryze detektivní. Občas se tu koketuje s mystikou, s věcmi mezi nebem a zemí, ale ničeho se nebojte. „Mrtví nikam neutečou“ jsou detektivka se vším, co v ní má být. Ryan dokáže neustále překvapovat a jeho příběh obsahuje řadu prvků ze špionážních románů. Postavy skrývají svou pravou identitu, neustále lžou a intrikují. Ten, kdo působí jako klaďas, se změní v záporáka, ale na dalších stránkách zjistíte, že opravdu patří do tábora „těch dobrých“. Mezi řádky se tu řeší politika a je vidět, že autor dané problematice rozumí.
Ryan píše srozumitelně, čtivě a fundovaně. Jeho styl je poklidný, příjemně civilní a nadmíru kultivovaný. K tomu, abyste pochopili, že tenhle pán je velice vzdělaný, vám postačí vlastně jen pár stránek. Fajn je, že „Mrtví nikam neutečou“ nejsou žádná testosteronem nabušená próza. Velkou roli zde mají ženy a v drtivé většině jsou to ony, kdo zamíchají dějem a ovlivní zápletky. „Mrtví nikam neutečou“ rozhodně patří k nadprůměru toho, co kdy bylo o dvojici pátračů z Baker Street napsáno.