Na to že má toto dílo pouhých 176 stran, mi jeho čtení trvalo celých čtrnáct dní a vážně si nemyslím, že to bylo kvůli nějakým hlubokým myšlenkám. Neříkám, že nic takového v ní nebylo, to určitě ne, ale chybělo tam něco, co jsem od celého čtení čekala. Prostě a jednoduše, zase mě pohltily domněnky. Celé to protažení bylo podle mého názoru způsobené stylem, jakým je kniha napsaná. Už od začátku mě vlastně překvapilo rozkouskování textu, kdy po rádoby větě bez nějakého slovesa popřípadě celkově přísudky přišla tečka. Ne že by to bylo jen v jedné větě, ale když se vám tohle opakuje na celých stranách, není to nic skvělého. Já asi chápu, proč to tak je. Kvůli nějakému napětí, dramatu. Na mě to ale působilo spíš komicky. Je možné, že tento styl používá Marek Šindelka v každé své knize, jenže já jinou nečetla, tudíž nemůžu porovnávat, ale za mě jeho styl psaní určitě ne.
eště se malinko vrátím ke stylu, teď ale trochu jinému a to rozložení děje. Doufám, že z téhle věty jste pochopili, co myslím. Abych se přiznala, docela mi trvalo, než jsem si vybavila nějaké ucházející slovo, kterým bych to nazvala. Od začátku. Příběh jak už jsem řekla, je z pohledu dvou chlapců, dvou bratrů, kteří popisují tu cestu a samozřejmě narážejí i na nové lidi nebo něco, co ještě nikdy neviděli. Už takhle bez těchto věcí, jsem se často v obou pohledech ztrácela a přišly mi hodně zmatené. A pak najednou do toho všeho, přišla úplně nová postava a znenadání dokonce i věc, která popisovala, co "vidí" ona sama.
Ačkoli obraz okolí, díky perfektnímu vylíčení spisovatele, jsem ve své hlavě díky fantazii měla dokonalý, pocity a starosti hlavních postav mi byly skryty. Jistěže si člověk dokáže něco uvědomit sám, pokud má alespoň špetku empatie, ale bližší popsání by také ničemu neuškodilo. A právě kvůli tomuto nedostatku, které je pro mě ve většině knihách extrémně důležité, jsem se nemohla začíst. To je také jeden z důvodů, proč jsem s dílem strávila čtrnáct dní.
Pravdou je, že už teď to může vypadat, že jsem Únavu materiálu absolutně zazdila, ale není tomu tak, a proto vám teď shrnu pár pozitiv, které jsou pro mě velmi důležité.
Už jsem zde zmínila velmi dobré popisy okolí a dějů a tak napůl jsem nakousla i to, že je děj napínavý, i když pouze někdy, a také k zamyšlení, což teď trochu hodně rozvedu.
ro mě je Evropa jediná zajímavá destinace na celém světě, protože je zde vidět spousta kultur, památek, ale i například nádherná příroda. Nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, že by celý tento kontinent mohl být jen jeden velký stroj, který pracuje pořád stejně jen s malinkými vylepšeními, která závisí na času. Pří čtení jsem přemýšlela. A to hodně. Uvědomila jsem si jednu strašně důležitou věc. Evropa a nejen ona, skoro celý svět se žene pouze za penězi, žije strojově. Jako kdyby všichni byli naprogramovaní na jeden režim a nikdo nesměl vyčuhovat. Jakmile se tak stalo, na hlavě tohoto člověka svítil a zářil červený nápis ERROR. Chvilku vám potrvá, než se s něčím takovým smíříte nebo tomu dokonce ani vůbec nebudete chtít věřit. Každý může věřit na něco jiného a já po dočtení Únavy materiálu chci právě na tohle.
Recenze
Na tak krátkou knížečku mě děj ihned vtáhl do děje. Ztotožnila jsem se s hlavníma postavama a prožívala jsem s nima jejich strasti.
Bohužel jsem měla jeden zásadní problém, nevím, jak to autor myslel s koncem. Prostě jsem dočetka knihu a krčila obočí, protože konec byl opravdu divně udělaný.
Jinak by to mohla být opravdu skvělá kniha 🤗
eště se malinko vrátím ke stylu, teď ale trochu jinému a to rozložení děje. Doufám, že z téhle věty jste pochopili, co myslím. Abych se přiznala, docela mi trvalo, než jsem si vybavila nějaké ucházející slovo, kterým bych to nazvala. Od začátku. Příběh jak už jsem řekla, je z pohledu dvou chlapců, dvou bratrů, kteří popisují tu cestu a samozřejmě narážejí i na nové lidi nebo něco, co ještě nikdy neviděli. Už takhle bez těchto věcí, jsem se často v obou pohledech ztrácela a přišly mi hodně zmatené. A pak najednou do toho všeho, přišla úplně nová postava a znenadání dokonce i věc, která popisovala, co "vidí" ona sama.
Ačkoli obraz okolí, díky perfektnímu vylíčení spisovatele, jsem ve své hlavě díky fantazii měla dokonalý, pocity a starosti hlavních postav mi byly skryty. Jistěže si člověk dokáže něco uvědomit sám, pokud má alespoň špetku empatie, ale bližší popsání by také ničemu neuškodilo. A právě kvůli tomuto nedostatku, které je pro mě ve většině knihách extrémně důležité, jsem se nemohla začíst. To je také jeden z důvodů, proč jsem s dílem strávila čtrnáct dní.
Pravdou je, že už teď to může vypadat, že jsem Únavu materiálu absolutně zazdila, ale není tomu tak, a proto vám teď shrnu pár pozitiv, které jsou pro mě velmi důležité.
Už jsem zde zmínila velmi dobré popisy okolí a dějů a tak napůl jsem nakousla i to, že je děj napínavý, i když pouze někdy, a také k zamyšlení, což teď trochu hodně rozvedu.
ro mě je Evropa jediná zajímavá destinace na celém světě, protože je zde vidět spousta kultur, památek, ale i například nádherná příroda. Nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, že by celý tento kontinent mohl být jen jeden velký stroj, který pracuje pořád stejně jen s malinkými vylepšeními, která závisí na času. Pří čtení jsem přemýšlela. A to hodně. Uvědomila jsem si jednu strašně důležitou věc. Evropa a nejen ona, skoro celý svět se žene pouze za penězi, žije strojově. Jako kdyby všichni byli naprogramovaní na jeden režim a nikdo nesměl vyčuhovat. Jakmile se tak stalo, na hlavě tohoto člověka svítil a zářil červený nápis ERROR. Chvilku vám potrvá, než se s něčím takovým smíříte nebo tomu dokonce ani vůbec nebudete chtít věřit. Každý může věřit na něco jiného a já po dočtení Únavy materiálu chci právě na tohle.