Košík
zboží
(prázdné)
Temná pavučina
101
Kč
Špičkový román držitele Man Booker Prize a Mezinárodní literární ceny Franze Kafky.
Když je mediální magnát Richard Jewell nalezen ve svém venkovském sídle mrtev, vše nasvědčuje tomu, že se jednalo o sebevraždu. V bezvládné ruce svírá brokovnici a nezdá se, že by nad jeho smrtí jeho příbuzní...
číst celé
Nakupte společně
- Mohlo by Vás také zaujmout
- Další knihy autora
- Další zboží nakladatele
- Naposledy prohlédnuté
Podobní autoři
Štítky knihy
Návrh štítků k produktu
Navrhněte maximálně 5 klíčových slov (štítků) k tomuto produktu.
Za každý přidaný štítek musíte poté 5x ohodnotit štítky ostatních.
Nezapomeňte navrhnuté štítky uložit stisknutím tlačítka „Uložit přidané štítky“.
K této knize jste navrhli štítky:
Hodnocení štítků
V tuto chvíli není co ohodnotit.
Klikněte na štítek, který se více hodí k produktu.
![]()
Nyní následuje 5x hodnocení štítků ostatních.
Proč nakupovat u nás?
-
Největší skladové zásoby sortiment všeho druhu -
Levná doprava doslova za pár kaček -
Spokojení zákazníci známka kvality -
Vyzvednutí kdekoliv místo vybíráte vy -
Skvělá zákaznická podpora neváhejte zavolat
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
Autor ma neuveritelny jazyk. Uplne se u jeho cteni rozplvam. Je ale pravda, ze v raci treto knizniserie je tenhle titul mozna malicko slabsi. A tay nedoporufuji cist tyto knihy za sebou, jsou si stylove a kostrou pribehu dost podobne, ale vzato celkove to oroste je super kniha, za tim si stojim...
Temná pavučina je napsána velmi mistrně a i když osobně nejsem detektivkovy typ, tak série o patologovi Quirkovi mj neskutečně sedla - a to díky úžasnemu slohu. Úplně poetické, i když o neveselych tématech.
Origalni a hlavně hrozně dobře napsané. Autor má úžasný slohový styl, snad jako nikdo jiný. Čte se to úplně skvěle.
Pokud vás zarazilo jméno autora, pak vězte, že věc se má takto: John Banvill (1945) je jedním z nejvýznamnějších irských romanopisců. Za svá díla posbíral mnoho cen a několikrát byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Detektivky píše pod pseudonymem, protože je považuje za trošku jiný žánr, než jsou jeho „vážné romány“. On sám říká, že napsat detektivku je jednodušší a rychlejší, protože jeho hrdinové se nemusí nijak složitě vyvíjet.
Po přečtení „Temné pavučiny“ a předešlých dvou detektivek si s ním dovolím polemizovat. Pravdu má v tom, že detektivní postavy by se nemusely vyvíjet, protože to žánr nevyžaduje. Milovníkům detektivních záhad je nějaká psychologie aktérů ukradená, pokud se ovšem netýká zápletky a pointy. Benjamin Black je stejně jako John Banvill Pan vypravěč. Stačí si přečíst několik stránek a hned vám bude jasné, že tohle není žádná tuctová detektivka.
Autor má originální styl, který bych označila jako lyrický. I v případě, že popisuje ošklivé věci (hlava ustřelená brokovnicí), máte pocit, že čtete báseň v próze. Skvělé jsou jeho popisy prostředí a jeho postavy jsou originální, i když jim věnuje jen pár vět. A pasáže o počasí? V těch se doslova vyřádil. Čtete banální informace a žasnete, jakými různými způsoby se dá říct například to, že prší. Nějaké neumělé „byl“ a „měl“ tady nehrozí.
Ke svým významnějším postavám přistupuje podobně jako P.D. Jamesová. Dává jim hodně prostoru a vy můžete sledovat jejich myšlenky, takže velmi brzy zjistíte, že jsou vám dotyční blízcí. Nadto vás zajímá, jak se jejich osudy budou vyvíjet. Tohle všechno tu není samovolné, protože soukromé životy hlavních hrdinů se prolínají s vyšetřováním vraždy, která na první pohled vypadá jako sebevražda. Proto bych autorovo řeči o tom, že se postavy v detektivce nemusí vyvíjet, brala s rezervou.
Druhá věc je detektivní zápletka. Co se toho týče, knížka je krimi román. Příběh začíná ve chvíli, kdy je nalezené tělo milionáře Diamantového Dicka. Podle první vyšetřovací verze si ve své pracovně prostřelil hlavu. Případu se ujímá inspektor Hackett a velmi brzy se objeví na scéně jeho přítel, svérázný patolog Quirk. Oba se shodnou, že tu došlo k vraždě, a tak se pustí do pátrání po vrahovi. Každý po svém způsobu a čtenář má možnost sledovat průběžně výsledky obou mužů. Podezřelých je několik, víceméně jsou to všechno rodinní příslušníci.
Autor vypráví příběh jednoho zločinu, kde vám na konci prozradí, kdo vraždil a proč. Čtenář má na výběr ze tří možných pachatelů a objektivně vzato, uhádnout vraha není nic složitého. To motiv, ten vás rozhodně překvapí. Trochu mě mrzí, že „Temná pavučina“ není víc klasická detektivka. Mně osobně by se líbila složitější záhada. Být po mém, autor by mi naservíroval falešné stopy, abych měla nad čím přemýšlet. Ráda bych si na konci řekla, že mě dokonale převezl.
Přesto všechno jsem si knížku vychutnala až do poslední stránky. Důvodem je autorův styl psaní. Nějakou detektivní zápletku jsem hodila za hlavu a bylo mi úplně jedno, jaký žánr čtu. Jiné detektivky zhltnu během jednoho čtení, „Temnou pavučinu“ jsem četla na etapy. Předpokládám, že na tom budete podobně, proto vám doporučuji udělat si na knížku dostatek času. Po přečtení vím, že si od autora přečtu všechno, co napíše. A je úplně jedno, zda to vydá pod svým pravým jménem nebo pseudonymem.
Temná pavučina podle mě je zatím nejslabší z jeho knížek, ale i tak je dost dobrá!