Příběh ze začátku působí strašně kostrbatě. Počáteční popis Leina normálního života jakoby autorka přidala až po dopsání zbytku knihy. Aby se neřeklo. Protože kniha musí mít nějaký začátek, ne? Když však zatnete zuby a prokoušete se přes to, děj začne být plynulejší a knížka se čte téměř sama.
Nejprve to vypadá jako sci-fi, potom se z toho vyklube rádoby romance a následně šílená bondovka, kdy Lea prochází zázračným výcvikem pro tajné agenty a poté v této branži i pracuje. Tak co sakra čtu? Žádnou logiku v knížce nehledejte, vysvětlení některých situací taky ne (ani v dalším díle!). Spousta věcí je nedotažená, což je škoda, protože autorčiny nápady nejsou všechny úplně špatné. Má jich spoustu, škoda jen, že je tak zhustila a napěchovala do jedné knihy tak, že pohromadě nedávají valný smysl.
Často jsem při čtení rozhazovala rukama: "Co? To jako vážně?" Kolikrát jsem chtěla do jejich světa skočit a všechny pořádně proplesknout…
Nejlepší moment přijde, když uprostřed stránky další kapitoly zjistíte, že vůbec nenavazuje na předchozí - aha, počkat, on to vypráví někdo jiný… Nečekané střídání pohledů bez menšího varování a údaje, kdo zrovna příběh vypráví, působí rušivě a kazí požitek ze čtení. A co teprve, když uprostřed knihy *puf* a hrdince je najednou devatenáct?
Bohužel mi žádná z postav nepřirostla k srdci. Všechny mají inteligenci malé holky a stejný vzorec chování - žádnou pestrost charakterů tedy nečekejte. Nikdo tam normálně nepřemýšlí, natož logicky či vyspěle - což by možná měli, když jsou osmisvěťané tak staří… Lea ze začátku působila celkem v pohodě (i když se chovala jako malé dítě), ale postupně jsem ji čím dál víc nesnášela.
Co mi také vadilo, bylo časté používání slova "luxusní" při popisu interiéru. Dobře, uznávám, že zrovna na tohle slovo jsem extra vysazená, ale věci se přeci dají popsat i jinak než jen jako "luxusní" a "moderní", ne?
Prvotní nápad se mi líbí, ale je vidět, že autorka nebyla dost vypsaná. Často jsem měla pocit, že čtu nějaký příběh z Wattpadu a ne knihu, která prošla přes nakladatelství. Někde jsem slyšela, že žlutý proužek na přebalu "od 13leté autorky!" má působit jako varování, a snad je na tom i kousek pravdy. Každopádně je to na knize vidět. Možná autorka měla nechat příběh v šuplíku, aby dozrál, a na světlo světa ho vytáhnout až za několik let. Přeci jen v jedenácti, kdy ho údajně začala psát, nemůže zcela nahlédnout do hlavy někomu, kdo by měl být o šest let starší. A její věk pro tu hrůzu vážně není omluvou.
Recenze
Nejprve to vypadá jako sci-fi, potom se z toho vyklube rádoby romance a následně šílená bondovka, kdy Lea prochází zázračným výcvikem pro tajné agenty a poté v této branži i pracuje. Tak co sakra čtu? Žádnou logiku v knížce nehledejte, vysvětlení některých situací taky ne (ani v dalším díle!). Spousta věcí je nedotažená, což je škoda, protože autorčiny nápady nejsou všechny úplně špatné. Má jich spoustu, škoda jen, že je tak zhustila a napěchovala do jedné knihy tak, že pohromadě nedávají valný smysl.
Často jsem při čtení rozhazovala rukama: "Co? To jako vážně?" Kolikrát jsem chtěla do jejich světa skočit a všechny pořádně proplesknout…
Nejlepší moment přijde, když uprostřed stránky další kapitoly zjistíte, že vůbec nenavazuje na předchozí - aha, počkat, on to vypráví někdo jiný… Nečekané střídání pohledů bez menšího varování a údaje, kdo zrovna příběh vypráví, působí rušivě a kazí požitek ze čtení. A co teprve, když uprostřed knihy *puf* a hrdince je najednou devatenáct?
Bohužel mi žádná z postav nepřirostla k srdci. Všechny mají inteligenci malé holky a stejný vzorec chování - žádnou pestrost charakterů tedy nečekejte. Nikdo tam normálně nepřemýšlí, natož logicky či vyspěle - což by možná měli, když jsou osmisvěťané tak staří… Lea ze začátku působila celkem v pohodě (i když se chovala jako malé dítě), ale postupně jsem ji čím dál víc nesnášela.
Co mi také vadilo, bylo časté používání slova "luxusní" při popisu interiéru. Dobře, uznávám, že zrovna na tohle slovo jsem extra vysazená, ale věci se přeci dají popsat i jinak než jen jako "luxusní" a "moderní", ne?
Prvotní nápad se mi líbí, ale je vidět, že autorka nebyla dost vypsaná. Často jsem měla pocit, že čtu nějaký příběh z Wattpadu a ne knihu, která prošla přes nakladatelství. Někde jsem slyšela, že žlutý proužek na přebalu "od 13leté autorky!" má působit jako varování, a snad je na tom i kousek pravdy. Každopádně je to na knize vidět. Možná autorka měla nechat příběh v šuplíku, aby dozrál, a na světlo světa ho vytáhnout až za několik let. Přeci jen v jedenácti, kdy ho údajně začala psát, nemůže zcela nahlédnout do hlavy někomu, kdo by měl být o šest let starší. A její věk pro tu hrůzu vážně není omluvou.