Jednou jsem slyšela, že Ota Pavel, poprvé vydaný v 50. letech, byl něco jako naprosté zjevení. Osud jednotlivce, rodiny i těžce zkoušeného národa zarámovaný do bezstarostného dětství s pábitelským...
číst celé
Jednou jsem slyšela, že Ota Pavel, poprvé vydaný v 50. letech, byl něco jako naprosté zjevení. Osud jednotlivce, rodiny i těžce zkoušeného národa zarámovaný do bezstarostného dětství s pábitelským tatínekm je podbarvený tak hlobokou melancholií, že je jedno, po kolikáté knihu čtu - stejně mám vždycky husí kůži. Když pouštím dětem ve škole povídku jako audio, citlivější povahy mají slzy v očích. Proto je smutné, že škola je už v podstatě jediné místo, kde se děti můžou s takhle pravdinými a kvalitními příběhy potkat.
schovat popis
Chcete se ponořit do světa, kde se snoubí vzpomínky, příroda a lidská pokora? Jak jsem potkal ryby / Smrt krásných srnců je kniha, která vás přenese do idylického světa dětství a mládí, plného upřímných emocí a neopakovatelných příběhů.
Ota Pavel ve svých povídkách opouští sportovní prostředí a vrací se ke krásám české krajiny - Buštěhrad, Berounka, řeky a potoky se stávají kulisou pro působivé příběhy o rodině, rybách a přírodě. Hrdinové jako tatínek a bratři Jirka a Hugo jsou protkáni láskou k přírodě, která je tady hlavním protagonistou.
Tyto povídky jsou nejen příběhy o rybách, ale také o úctě k životu a pokorném přístupu k lidem kolem nás. Každá kapitola vás zavede do světa, kde je radost z maličkostí a síla rodinných vazeb silnější než cokoli jiného.
Proč si tuto knihu zamilujete:
Autentické příběhy, které vás zavedou do krás české přírody a života obyčejných lidí.
Výjimečná atmosféra dětství a rodinných vztahů plná emocí a pokory.
Návaznost na úspěšnou sbírku Smrt krásných srnců - spojení dvou ikonických děl jednoho z nejvýznamnějších českých autorů.
Inspirace a klid v hektickém světě, které nabízí pocit návratu k přírodě a jednoduchým hodnotám.
Vhodné jako dárek pro milovníky literatury, přírody i rodinných příběhů.
Hlavní vlastnosti produktu:
Autor: Ota Pavel
Název: Jak jsem potkal ryby / Smrt krásných srnců
Žánr: literární povídky, autobiografická próza
Témata: příroda, rodina, sport, vzpomínky
Obsahuje dvě sbírky povídek, které navzájem souvisejí
Jednou jsem slyšela, že Ota Pavel, poprvé vydaný v 50. letech, byl něco jako naprosté zjevení. Osud jednotlivce, rodiny i těžce zkoušeného národa zarámovaný do bezstarostného dětství s...
číst celé
Jednou jsem slyšela, že Ota Pavel, poprvé vydaný v 50. letech, byl něco jako naprosté zjevení. Osud jednotlivce, rodiny i těžce zkoušeného národa zarámovaný do bezstarostného dětství s pábitelským tatínekm je podbarvený tak hlobokou melancholií, že je jedno, po kolikáté knihu čtu - stejně mám vždycky husí kůži. Když pouštím dětem ve škole povídku jako audio, citlivější povahy mají slzy v očích. Proto je smutné, že škola je už v podstatě jediné místo, kde se děti můžou s takhle pravdinými a kvalitními příběhy potkat.
schovat popis
Paralimpomena
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Jednou jsem slyšela, že Ota Pavel, poprvé vydaný v 50. letech, byl něco jako naprosté zjevení. Osud jednotlivce, rodiny i těžce zkoušeného národa zarámovaný do bezstarostného dětství s pábitelským tatínekm je podbarvený tak hlobokou melancholií, že je jedno, po kolikáté knihu čtu - stejně mám vždycky husí kůži. Když pouštím dětem ve škole povídku jako audio, citlivější povahy mají slzy v očích. Proto je smutné, že škola je už v podstatě jediné místo, kde se děti můžou s takhle pravdinými a kvalitními příběhy potkat.
Po přečtení anotace k této knize jsem si téměř okamžitě koupila, ač na povídky moc nejsem. Původně jsem ji chtěla zpracovat k maturitě, ale nakonec jsem si ji přečetla jen tak. Vyprávění o rodině, která žila v nelehké době mě velmi oslovilo. Také mě velmi bavilo číst postřehy z rybářského světa. Ota Pavel miloval přírodu a to lze vyčíst z jeho knih. Kniha mě bavila spíše z počátku, protože postupně tatínek začal stárnout a kniha začala být trochu pochmurná. To je ale život a i toto období k němu patří. Velmi realistická kniha, která chytne za srdce. Každý z nás by si měl přečíst, jaký svět ještě před pár lety byl.
Kniha se mi dostal do ruky v rámci povinné četby na gymnáziu. Přiznávám, že se mi ji číst nechtělo, ale nakonec mě zaujala a jsem ráda, že jsem si ji přečetla
Kniha je napsaná tak skvěle, že jsem dostala chuť vydat se k řece i uprostřed zimy a číhat na pstruha bez prutu. Ano, i nerybář se u knihy velmi pobaví a hned bude mít více pochopení pro rybáře kolem sebe.
V rámci povinné četby by mělo být více takto skvělých knih.
Úryvek z této knížky jsme četli kdysi ve škole a mě se už tenkrát moc líbila.Zdála se mi taková nezvyklá,zajímavě napsaná,proto jsem si jí při nejbližší příležitosti přečetla celou.A musím říct,že mě rozhodně nezklamala. Obě části knihy jsou velmi smutné,ačkoliv podle obálky by mnozí tvrdili pravý opak.Hodně jsem se u knížky naplakala,ale jistě stojí za to zařadit si jí do knihovničky.
Jak jsem potkal ryby a Smrt krásných srnců je skvělý soubor dvou vynikajících příběhů. Jsou psány s důvěrnou znalostí přírody i lidí a prolínají se tam také vzpomínky na nelehké válečné doby a to jak se s nimi Pavlova rodina dokázala s nezměrným optimizmem poprat . Jan Werich o Otu Pavlovi kdysi napsal že kdyby ten pán psal anglicky tak by byl dnes světovým autorem. Je pravda že Pavlovy příběhy jsou psány tak dokonalou češtinou že by bylo nesnadné je přeložit. Knihu jsem zakoupil svým dětem i vnoučatům.
Jedná se dvojvydání krásných próz od Oty Pavla - takové 2 v 1 - Smrt krásných srnčí a jak jsem potkal ryby. Prótlzy barvitě popisují osudy rodin nejen židovského původu v první polovině 20. století , spolu s osudy rodin jsou vykresleny i povahy jednotlivých sousedů a go jak charakter a náhoda ovlivní osud mnoha dalších lidí. Musím říct, že u knihy se mi nejednou tajit dech a ukápla slza. Je to prostě doják, no.
Obecně nemám moc ráda povídky, ale k těm, které napsal Ota Pavel prakticky před půlstoletím se moc ráda vracím. Popisuje v nich své dětství za druhé světové války, kdy zůstal v domě jen s maminkou. Otec Žid se staršími sourozenci skončili v koncentráku. Malý Ota po vzoru otce rád rybařil a láska k tomuto sportu i k přírodě z povídek přímo srší. Že jde o starší knihu člověk zjistí z detailů - mluví se zde o četnících, o rozsvěcení plynových lamp na Starém Městě apod. Oblíbenou mám povídku o lovu kaprů ze soukromých rybníků, kdy se snaží vyvarovat porybného, který se nakonec ukáže velkým kabrňákem - malého pytláka ochrání před četníky a poradí, kde má chytat, na co kapři berou a kdy nejlépe lovit. Nadčasová klasika.
Toto je knížka, kterou si myslím, že u nás během svých školních let četl snad každý. Tato knížka je naprosto bravurně napsaná a rozhodně ji všem mohu vřele doporučit. Jestli se někdo rozhoduje zda si ji dát do seznamu své povinné četby, tak jim radit neváhali a tuto knihu si zvolili. U této knížky se čtenář jak zasměje, tak i popláče. Samozřejmě z hlediska doby, kterou popisuje je nutné počítat i s trošku stinnou stránkou. Doporučuji! :-)
Já mám moc ráda, když si koupím jednu knihu, ve které jsou dvě. A taky se mi moc líbí, když znám film, ten film se mi líbí, pak si přečtu na základě tohohle pocitu knihu, a jsem někde úplně jinde. Protože ta kniha je jiná. Vůbec nedokážu pochopit, jak mohl tak nechutnou, odpornou, příšernou a temnou dobu popsat takhle nezapomenutelně nostalgickým způsobem. Tolik talentu u jednoho člověka! Dětství a vzpomínky na něj jsou předkládány s láskou a s dětskou naivitou. Je to až brutální kontrast s dobou.
Jak jsem potkal ryby i Smrt krásných srnců jsme četla už na gymnáziu a líbili se mi moc již tehdy. I dnes, když se k nim vracím, nacházím v povídkách nemalé potěšení. Přestože se povídky odehrávají v době války, jsou plné krásy a opravdu čistých, milých okamžiků. Moc jsem si každou povídku užila. Je v nich tolik čisté krásy, lásky k přírodě, přinášejí radost a krásné ušlechtilé city. Knihu určitě doporučuji.
V této knize se podíváme do dětství Oty Pavla. Je zde několik povídek, ve kterých Ota Pavel na své dětství vzpomíná. Velmi známá je povídka "Ve službách Švédska", ve které Otův tatínek prodával výrobky firmy Elektrolux a projevil se v ní jako skvělý obchodník. Povídka Smrt krásných srnců je o pytláctví. Otův otec chtěl ulovit srnce a nasytit své syny, kteří měli odejít do koncentračního tábora. Každá povídka vás něčím zaujme.
Ota Pavel v této knize popisuje něco, co dokáže pochopit jen vyspělý člověk. Úryvky z knihy jsou dodnes zařazovány do školních učebnic a je to dobře, nicméně opravdový odkaz knihy pochopí až dospělí. U knihy máte pocit jakési melancholie a souznění s přírodou a cítíte pouto rodiny ve velmi těžké době. Kniha se čte na jednu stranu dobře, na druhou stranu musíte na ni mít náladu a pak se s hlavním hrdinou smějete i brečíte a kniha ve vás dlouho doznívá.
Povídky od Oty Pavla sledují rodinku jak ve šťastnějších časech, tak i, a to převážně, v časech pochmurných. Vše je přesto psané s nadsázkou a velmi příjemným čtivým stylem, na to jak jsou některé motivy v povídkách vážné a smutné. Čtení těchto povídek jsem si opravdu užila, pokud máte možnost zvolit si povídky od Oty Pavla jako povinou četbu, určitě jim dejte šanci, jelikož je to milé a jednoduché na čtení i přes nekteré smutné scény.
Obdoba Smrti krásných srnců tentokrát nevypráví příběhy spisovatelova otce, ale jeho samého. Od útlého dětství až rok před jeho smrt. Spisovatel vysvětluje svůj úzký vztah k rybám. Od dětství vyrůstá s prutem v ruce a za druhé světové války se z něj dokonce stane pytlák. A pytlácká krev volá celý život. Jak přišel k první rybě a věčné závodění s jeho bratry. Věčný zápas rybářských rodin o největší úlovek a rybolov za druhé světové války, který byl zakázán pod trestem smrti. To bylo dětství Oty Pavla. Jako "odvážný mladý muž" pak nadšeně splaví celou Starou řeku (Vltavu) se svým kamarádem Dlouhým Honzou.
Mám doma "sbírku" knížek od Oty Pavla, tuto knihu jsem koupila jako dárek pro švagrovou v SRN. Pochopitelně jsem si ihned přečetla kouzelné povídky Oty Pavla , které miluji. Tuto knihu mohu jen doporučit - je krásná, i díky ilustracím pana Renčína. Knihy O. Pavla patří mezi ty, po kterých sáhnu když mi je smutno nebo se vůbec nějak nedaří....
Četla jsem hlavně povídku Smrt krásných srnců a ta mě tak mile překvapila, že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Nejen, že mě fascinovalo to, že to bylo vyprávěno z jeho vlastních zkušeností, ale také to bylo tak poutavě napsané, že se mi to velmi zalíbilo. Tato povídková kniha se velmi rychle četla, nebyla tak složitě napsaná, ba naopak. K maturitě je toto dílo jako dělané. Naprosto doporučuji. Sama jsem ji měla v povinné četbě a nelituji.
Ota Pavel se mi moc líbil, to se čte samo. Mám ráda i filmy na motiv jeho příběhů :-) Je mi to hrozně blízké, chvilkama mi to připomíná dětství.. Krásně popisuje okolí Berounky a člověk z toho opravdu cítí, jak autor přírodu miloval. Autor vzpomíná na své dětství i na těžká válečná léta v napůl židovské rodině, obdivuje rodiče, hlavně matku, která tatínkovi pořád snášela ty jeho úlety. Ve Smrti krásných srnců se mi líbil malíř Nechleba a strejda Prošek :-)
Krásná čeština to je poznávací znamení této knihy. Autor se v této povídkové knize vyznává k lásce k řece Berounce, k rybaření, vzpomíná na dětství, na bratry Jirku a Huga, kteří šli do transportu, na tatínka a maminku. Kniha je plná laskavých slov, poetiky. Nikdo neuměl popsat krásné oči srnce jako Ota Pavel. Je to nádherné čtení, příběhy prožíváte s autorem a při četbě se ocitnete v jiné době.Velice doporučuji
Musím se přiznat, že kdyby nebylo povinné četby, tak bych se k těmto dokonalým knihám vůbec nedostala. A byla by to určitě chyba, protože tyto knihy jsou opravdu dokonalé ajsem si jistá, že nejsem jediná, kdo si tyto knihy zamiloval. Jsou smutné a přenádherné a rozhodně vhodné i pro mladší čtenáře, kterým jsem byla i já, když jsem ji četla a musím tedy říci, že jsem jejím opravdu velikým fanouškem. Moc ji doporučuji.
31/05/2020
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
Kniha je napsaná tak skvěle, že jsem dostala chuť vydat se k řece i uprostřed zimy a číhat na pstruha bez prutu. Ano, i nerybář se u knihy velmi pobaví a hned bude mít více pochopení pro rybáře kolem sebe.
V rámci povinné četby by mělo být více takto skvělých knih.
Obě části knihy jsou velmi smutné,ačkoliv podle obálky by mnozí tvrdili pravý opak.Hodně jsem se u knížky naplakala,ale jistě stojí za to zařadit si jí do knihovničky.
Je mi to hrozně blízké, chvilkama mi to připomíná dětství.. Krásně popisuje okolí Berounky a člověk z toho opravdu cítí, jak autor přírodu miloval.
Autor vzpomíná na své dětství i na těžká válečná léta v napůl židovské rodině, obdivuje rodiče, hlavně matku, která tatínkovi pořád snášela ty jeho úlety.
Ve Smrti krásných srnců se mi líbil malíř Nechleba a strejda Prošek :-)