Tahle kniha mi doslova vyrazila dech. Pořád si neumím vysvětlit, jak tohle je někdo schopný napsat, takový úžasný příběh, ještě víc než úžasný. Tahle kniha je jedna z těch nejlepších, co jsem kdy četla. Vypadá to, že se nezmůžu na víc, než na slova typu: bomba, pecka, wow! Prostě nemám slov, ale nějak začít musím. Takže, do téhle knihy jsem šla jenom kvůli Čtenářské výzvě. Ale teď si říkám spíš DÍKY Čtenářské výzvě, protože kdyby nebyla, tak bych s největší pravděpodobností na tuhle božskou knihu nikdy nenarazila. Což by byla obrovská škoda. Nevěděla jsem vůbec co očekávat, dokonce jsem ani neuměla odhadnout, podle anotace, co to je za žánr, ale nedělala jsem si nějaké velké iluze, přestože anotace zněla dost dobře. Už od prvních stránek to vypadá strašně dobře, ale delší dobu se tam nic neděje, čemuž se ale vůbec nedivím, protože vysvětlit tenhle složitý děj, aby to pochopil člověk jako já, muselo pro autorku být opravdu hodně těžké. Každopádně, když už jsme se pomalu dostávali k zápletce, tak to začínalo mít grády. A pořád víc a víc. Sice jsem tuhle knížku četla celkem dost dlouho, ale dokázala jsem si to perfektně užít. To prolínaní minulosti a současnosti byl úžasný nápad, ale o mnohem víc mě bavily kapitoly z minulosti, jenže bez kapitol v současnosti by to nešlo :). No, ale to, co se dělo na posledních padesáti stránkách mi vážně vyrazilo dech. Byly i části, kdy jsem tu knížku prostě musela zaklapnout, srovnat si to celé v hlavě a potom ji zase otevřít. A ještě se mi nestalo, že bych u knihy brečela, jen jsem mívala slzy v očích, ale co se nestalo u téhle? Mužete hádat... Ty postavy byly tak úžasné❤. Ale samozřejmě jenom některé. A hlavně, autorka vás od začátku dokáže dost dobře mystifikovat, že se na konci nestačíte všemu divit. Henry, na začátku v klidu chlápek, co přijde po letech za Dorothy, ale BUM! ona ho zabije a říkáte si: PROČ SAKRA? Ale potom vám to p o m a l i n k u začne všechno zapadat do sebe a dojde vám, že je Henry idiot (ještě něco horšího). Laurel, ta byla taky super a Gerry totéž. No, a teď k podstatnějším postavám. Dolly - super holka (na začátku), ale když bude chtít poslat ten dopis Vivien, tak mám chuť ji přerazit, ale ke konci ji mám ráda (hlavně jsem obrečela její smrt, přitom jsem si myslela, že to byla Vivien - no, je to složité..., ten, kdo četl, ví...). Jimmy, toho jsem měla strašně moc ráda a když jsem si myslela, že umřel, tak už jsem měla taky slzy na krajíčku. No, a Vivien... ta Vivien, která ze začátku vypadá, že nebude hrát moc velkou roli, ta Vivien, která odbyla Dolly kvůli Henrymu a tak to všechno začalo, ta Vivien, která jsem si myslela, že umřela... Tak přesně ta Vivien je tak úžasná! Moje nejoblíbenější postava z tohohle příběhu, a taky nejdůležitější postava z tohohle příběhu... A ten konec... úžasný! Tuhle knížku prostě miluju a nedám na ni dopustit. Jedna z mých nejoblíbenějších knížek! Divím se, že se mi tohle nějak nešikovně podařilo sepsat, protože se mi z toho ještě teď třesou ruce.
Recenze
Příběh je strhující , záhadný a tajemný, tak jak to autorka umí. Knížka se odehrává střídavě ve třicátých a šedesátých letech minulého století. Konec čtenáře naprosto překvapí!!
Kate Mortonová psát opravdu umí ! Doporučuji!