Recenze Noc bez hlavy

V básnickém debutu Veroniky Riedlbauchové Noc bez hlavy, který vznikal v letech 2011–2012, se prolínají dvě linie: tou první je autenticita a reflexe životního prožitku, leckdy až deníkově podaná, ale plná obrazivých detailů, druhá se opírá o mytologické a náboženské archetypy a vede k nadčasovému vyznění. Existenciální texty oscilují mezi popisem vnějšího (často exotického) světa, např. zprostředkujícím cesty po Izraeli, Španělsku, Řecku, a světem vnitřním, bolestně milostným a erotickým. Celou sbírku prostupuje řada motivů (zejména noc, hlava, býk, dítě), které se cyklicky vracejí. Výrazná je rovněž symbolika barev.
Kompozičně je sbírka rozdělena do tří tematických oddílů s intermezzem, které se vztahují k jednotlivým ročním obdobím: první oddíl Pouť po Izraeli se váže k období zimy (Vánoc) a reflektuje partnerský rozchod, druhý oddíl Jaro na pavlači je bilancí života v novém bytě, třetí oddíl Řecké variace spojený s motivy letní řecké krajiny je obdobím osobního vyrovnání a smíření.
Autorka nevšedně pracuje s časoprostorem, využívá baladických motivů, účinně pracuje s pointou, dodržuje přehlednou formu opřenou o zvukově vystavěný a rytmizovaný volný verš. schovat popis