Recenze Konec jedné ságy

Mnohovrstevnatý a nikterak jednoduchý příběh románu Konec jedné ságy se odehrává v několika časových i místních rovinách. Část děje prožívá asi desetiletý chlapec žijící v izolaci prominentní čtvrti padesátých let minulého století, odkázaný na společnost prarodičů a přátelství dvou dětí ze sousední vily, které stihl podobný osud. Tato dějová linie se proplétá s dědečkovým vyprávěním o historii rodiny tak, jak ji židovští prapředkové ústní tradicí sdělovali následujícím pokolením. V románu se tedy spojuje strhující vyprávění o postavách z tisícileté židovské minulosti s charakteristickými epizodami, které vystihují tísnivou atmosféru počátku komunistické diktatury, jejímž činitelem a později obětí se stal i hrdinův otec. Se složitou dějovou konstrukcí ladí také prolínání vypravěčských rovin, snu se skutečností, minulosti s románovou přítomností, která vyústí ve smrt obou prarodičů a chlapcovo umístění v ústavu, kam jsou internováni synové vysokých funkcionářů státního aparátu, kteří upadli v nemilost vládnoucí kliky. Román překvapuje sepětím dávných příběhů s plastickým zachycením jak událostí poloviny 20. století ve státech východního bloku, tak nezvykle hlubokým ponorem do psychiky dětského hrdiny.